27 C 120/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 25 550 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že žalovaná je na základě zřizovací listiny oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 16. 11. 2018 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] z adresy [adresa]; vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a dosud nebylo vyzvednuto. Odtah byl proveden dle ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, kdy za podmínek v něm uvedených je vozidlo odstraňováno„ na náklady jeho provozovatele“. Ke dni odtahu byla provozovatelem vozidla žalovaná. Žalobou je požadována částka za parkovné od 25. 5. 2019 do 16. 10. 2020, když částka za odtah i částka za parkovné od 16. 11. 2018 do 24. 5. 2019 již byla žalobkyni přiznána rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 10. 2019, č.j. 10 C 144/2019-29. Ceny za odtah i parkovné jsou stanoveny příslušným nařízením hlavního města Prahy (od 1. 4. 2013 nařízení čl. 2 z roku 2013, dále jen nařízení), přičemž parkovné je počítáno za každý započatý den. Dluh žalované je tak tvořen částkou za parkovné za doposud neuplatněné období od 25. 5. 2019 do 16. 10. 2020, při sazbě dle nařízení 50 Kč na den, v celkové ceně 25 550 Kč (521 dní x 50 Kč). Žalovaná byla předžalobně vyzvána výzvou ze dne 1. 10. 2020, na kterou nereagovala. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř., přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaná je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, oprávněnou k zajišťování odstraňování vozidel z komunikací (odtahová služba) a hlídáním odtažených vozidel (čl. X bod 2., 3. zřizovací listiny). Maximální cenou za služby parkovišť určených ke střežení odtažených vozidel je od 181. parkování do dne vyzvednutí vozidla 50 Kč/den (nařízení Rady Hl. města Prahy č. 2, ze dne 12. 2. 2013, účinné od 1. 4. 2013, § 2 odst. 3 písm. c)). Předmětné vozidlo, Citroen AX, [registrační značka], bylo dne 16. 11. 2018 odstraněno (odtaženo) z pozemní komunikace na základě § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. (protokol o odtahu vozidla ze dne 16. 11. 2018, požadavek na odstranění vozidla ze dne 16. 11. 2018). Zapsaným vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla byl [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], zemř. 4. 2. 2014. Nabytí předmětného vozidla žalovanou bylo potvrzeno dědickým usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 7. 2014, č.j. 35 D 234/2014-46, v právní moci stejného dne (karta vozidla [anonymizováno] [číslo], žádost o informaci Okresnímu soudu v Mostě ze dne 11. 1. 2019, odpověď tohoto soudu ze dne 21. 1. 2019). O odtahu vozidla byla žalovaná informována přípisem žalobkyně ze dne 25. 1. 2019, kterým byla zároveň vyzvána k převzetí vozidla. Řečený přípis byl zaslán na zjištěnou adresu trvalého pobytu žalované (oznámení ze dne 25. 1. 2019, žádost o informace ze dne 30. 1. 2019, sdělení údajů z informačního systému evidence obyvatel ze dne 6. 2. 2019, doručenka). Žalované byl zaslán stejný přípis dne 14. 2. 2019 (přípis ze dne 14. 2. 2019, doručenka). Žalovaná byla výzvou ze dne 5. 3. 2019 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 45 532,69 Kč, vyčíslené ke dni 5. 3. 2019 (Výzva ze dne 5. 3. 2019, doručenka). Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 10. 2019, č.j. 10 C 144/2019-29 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 300 Kč s příslušenstvím, a to za odtah předmětného vozidla a parkovné dle shora uvedeného nařízení, za období od 16. 11. 2018 do 24. 5. 2019 (předmětný rozsudek). Žalovaná byla dne 2. 10. 2020 vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky 24 800 Kč s příslušenstvím, a to nejpozději do 8. 10. 2020 (výzva z 1. 10. 2020, podací arch). 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že dne 16. 11. 2018 došlo dle § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. na žádost strážníka městské policie k odtahu předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem byla žalovaná s tím, že cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od 181. dne parkování je 50 Kč denně (§ 2 odst. 3 písm. c) nařízení). Žalovaná nabyla předmětné vozidlo v rámci dědictví, které jí bylo pravomocně potvrzeno usnesením Okresního soudu v Mostě, kdy zůstavitel zemřel již dne 4. 2. 2014 (k tomuto datu se tedy žalovaná stala vlastníkem předmětného vozidla, ve smyslu § 1479 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.). 6. Co se týká hmotněprávního posouzení podstaty žalovaného nároku, soud dodává, že odtahem vozidla vznikl mezi provozovatelem vozidla a osobou k odtahu vozidla oprávněnou zvláštní nárok sui generis vyplývající přímo ze zákonného ustanovení § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. Naopak danou věc nelze kvalifikovat jako nárok na náhradu škody (majetkové újmy) dle dřívější judikatury Ústavního soudu, např. ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. III. ÚS 150/03 a rovněž Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 813/2007 a 25 Cdo 546/2016, neboť jde o specifický nárok, který nelze kvalifikovat jako náhradu škody, a to ani analogicky (lze odkázat na závěry gremiální porady soudců občanskoprávního úseku Městského soudu v Praze, konané dne 26. dubna 2021, kde byl tento právní názor jednoznačně podpořen též ze strany zástupce Nejvyššího soudu ČR). 7. Žalovanou tak v souladu s ust. § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. stíhá povinnost k úhradě nákladů na střežení předmětného vozidla na parkovišti v rozsahu, o kterém doposud nebylo rozhodnuto Okresním soudem v Mostě rozhodnutím č.j. 10 C 144/2019-29. Za období od 25. 5. 2019 do 16. 10. 2020 tak činí cena za parkovné celkem 25 550 Kč, když v řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by ve shora uvedeném období její vozidlo nebylo na parkovišti provozovaném žalobkyní umístěno. Žalované byla tato částka žalobkyní vyúčtována a žalovaná byla před podáním žaloby opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, přesto na žalovaný dluh ničeho neuhradila. Výše nákladů pak vyplývá ze shora citovaného nařízení. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na takto učiněné závěry soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 022 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 900 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby před podáním žaloby ve výši 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení advokátem za 1 úkon po podání žaloby (odvolání ze dne [datum]) ve výši 2 140 Kč (§ 14b odst. 3 ve spojení s § 11 odst. k) a.t.) a 1 paušální částku náhrady ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) a.t.) Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 5 426,48 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu dlužné částky dlužné částky za odtah a parkovné vozidla, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, spočívajících v tom, že byl proveden odtah vozidla a za odtah vozidla a případně parkovné nebylo ničeho zaplaceno. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názo