27 C 268/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], tak jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Žalobkyně se pokusila o kontakt se žalovaným a současně ho vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [značka automobilu], šedé barvy, [registrační značka]. Z výpisu CRV bylo zjištěno, že provozovatelem předmětného vozidla je žalovaný (viz protokol o odtahu vozidla [číslo] karta vozidla [anonymizováno], fotografie motorového vozidla). Maximální cena za technický úkon provedený s vozidlem činí 1 300 Kč (nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky ve výši 1 300 Kč, a to ve dnech [datum] (stanovena lhůta k úhradě do [datum]) a [datum] (viz výzvy k úhradě vč. dodejek). 7. Podle § 19 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích:„ (…) silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. (…)“. Podle odst. 6 cit. ust. pak„ (…) v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; (…)“ 8. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně dne [datum] provedla odtah předmětného vozidla a proto jí svědčí právo na zaplacení částky 1 300 Kč dle § 2 odst. 2 nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel. Žalovaný v řízení nerozporoval skutečnost, že se jednalo o jeho vozidlo, ani že by k odtahu vozidla v předmětný den došlo. Žalovaný rovněž netvrdil ani neprokázal, že by cenu za odtah vozidla již žalobkyni uhradil. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.