33 C 87/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobou ze dne (datum) se žalobce domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že dne (datum) provedl žalobce u žalovaného objednávku subdodávky na montážní práce v rámci provádění díla pro (právnická osoba) (příjmení) (jméno) spol. s r.o. na akci„ (anonymizována dvě slova) (obec)“. Žalovaný na práce najal dalšího subdodavatele, a to společnost (právnická osoba), která práce řádně provedla a vyfakturovala žalovanému, a to částkou (částka). Žalovaný současně vyfakturoval žalobci cenu díla v celkové hodnotě (částka) a žalobce tuto částku žalovanému uhradil. Žalovaný přesto společnosti (právnická osoba) za subdodávku nezaplatil, ta se obrátila na žalobce a žalobce jakožto primární dodavatel, který za závazek žalovaného ručil dle § 1937 o.z., závazek žalovaného splnil. Žalovaný však tuto částku žaobci zpět neuhradil, ač k tomu byl vyzýván. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, pokud žalovaný uzná v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Žalovaný v průběhu řízení výslovně uznal nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. V dané věci je přitom možno uzavřít smír, neboť se jedná o závazek z dvoustranného vztahu, který si mohou účastníci svými dispozitivními úkony upravit, po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z.. Schválení smíru by nebylo v rozporu s právními předpisy. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce (částka) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce (částka) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši (částka) sestávající z částky (částka) za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po (částka) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky (částka) ve výši (částka). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.