67 C 229/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje žalobkyně z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně zjistila, že osobní automobil [registrační značka], [příjmení] [bankovní účet], číslo technického průkazu [anonymizováno] je evidováno v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 170 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu k úhradě příspěvku nereagoval a ničeho neuhradil, byla mu dne [datum] zaslána upomínka s výzvou k plnění do 30 dnů od odeslání této upomínky, na kterou nereagoval. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 16 110 Kč, která se skládá ze základu příspěvku tvořeného příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (a to dle § 2 písm. l) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně 93 Kč), která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 170 dní, celkem ve výši 15 810 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě § 4 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Usnesením ze dne 29. 7. 2021 č.j. 67 C 229/2021-27 byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu k ochraně jeho zájmů dle § 29 odst. 3,4 o.s.ř. ustanoven opatrovník z řad advokátů – Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil k žalobou uplatněnému nároku tak, že ho neuznal. Odkázal na provedené dokazování, zejména na zjištění, zda žalovaný v mezidobí dlužnou částku neuhradil, zda skutečně byl v rozhodné době provozovatelem předmětného motorového vozidla. Zároveň dal soudu ke zvážení otázku náhrady nákladů řízení za situace, kdy předmětná věc není právně složitá a nebylo potřeba využít služeb advokáta. Soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl ze strany žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] s tím, že z informací žalobkyně vyplývá, že vozidlo [registrační značka] nebylo v období od [datum] do [datum] pojištěno a zároveň že žalovaný je v registru vozidel zapsán jako vlastník či provozovatel vozidla. Předpis příspěvku za toto období činil 15 810 Kč a byl splatný do 30 dnů od doručení dopisu. V případě, že by byly dány okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, byl žalovaný vyzván k jejich sdělení (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum], kopie doručenky, výpis z centrálního registru vozidel, informace o pojištění vozidla). O úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] byl žalovaný upomínán dopisem ze dne [datum] (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum]) a rovněž upomínkou před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne [datum] vč. dokladu o doručení). Na základě citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že předmětné vozidlo nebylo po shora uvedenou dobu zákonně pojištěno a v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. tak žalovanému, který byl v rozhodném období provozovatelem vozidla, vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek na úhradu nepojištěných vozidel v předepsané výši. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 shora uvedeného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalovanému proto byla v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uložena povinnost uhradit žalobkyni dlužný příspěvek ve výši 16 110 Kč včetně poplatku ve výši 300 Kč. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) mu byla rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení, jehož výše se opírá o § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč, 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.). Dále soud žalobkyni přiznal odměnu zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 bod 5 ve výši 2 154 Kč a 1 paušální částku náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 363 Kč (účast při jednání soudu dne [datum] § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 4 769 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dle § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. V posuzované věci vznikly státu náklady spočívající ve vyplacené odměně ustanovenému opatrovníkovi žalovanému. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 sp.zn. 21 Cdo 1997/2008 účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku ve věci samé. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.