67 C 409/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 572 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný dne [datum] cestoval autobusem [číslo] dne [datum] autobusem [číslo] dne [datum] autobusem [číslo] čímž došlo mezi ním a žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 24 Kč a v souladu s čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek rovněž nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku v celkové výši 4 572 Kč nezaplatil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v podané žalobě (č.l. 6 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] cestoval autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, přičemž na zastávce [ulice] byl vyzván k předložení platného jízdního dokladu. Žalovaný se na výzvu platným jízdním dokladem neprokázal. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]). Dne [datum] žalovaný cestoval autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, přičemž na zastávce [část obce] byl vyzván k předložení platného jízdního dokladu. Žalovaný se na výzvu platným jízdním dokladem neprokázal. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]). Dne [datum] žalovaný cestoval autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, ani v tomto případě se na zastávce [část obce] po výzvě k předložení platného jízdního dokladu ničím neprokázal. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]). Dle čl. 8 odst. 2 je přepravní kontrolor oprávněn požadovat od cestujícího předložení jízdního dokladu. Cestující je povinen na vyzvání pověřené osoby kdykoliv během přepravy nebo během pobytu ve vyznačeném přepravním prostoru a v okamžiku vystoupení z tramvaje, z autobusu, z trolejbusu nebo z plavidla nebo v okamžiku, kdy opouští přepravní prostor, neprodleně předložit jízdní doklad. V případě jízdy bez platného jízdního dokladu nebo jiného porušení Smluvních přepravních podmínek je přepravní kontrolor oprávněn ukládat a vybírat stanovenou přirážku a odebrat neplatnou jízdenku (Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] platné od [datum], Tarif [anonymizována tři slova] platný od [datum]). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání z Hybridní pošty). Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky ve výši 4 572 Kč byla podána důvodně. Účastníci řízení mezi sebou dne [datum], [datum] a [datum] uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě (§ 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jízdného. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by kontrolorovi řádně předložil platný jízdní doklad. Žalovaný v řízení rovněž nerozporoval, že by v předmětné dny, tj. [datum], [datum] a [datum], necestoval prostředky hromadné dopravy. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. toto rozsudku, když nárok žalobkyně se opírá o § 2550 o.z. ve spojení s § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. S ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 484 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za zaslání předžalobní upomínky, neboť soudu nebyl předložen žádný doklad o jejím odeslání (např. poštovní podací arch, podací lístek), ze kterého by bylo zcela zřejmé, co bylo předmětem příslušné zásilky a kdo ji odeslal, když žádná z těchto skutečností z předloženého potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty nevyplývá. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.