67 C 438/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 270 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vč. poplatků (úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměna za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum] Poslední týdenní splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], žalované tak zbývá uhradit částku ve výši 15 270 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 270 Kč. Žalobkyně pro úplnost uvedla, že na ni jako na nového věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatila ničeho, přestože byla předžalobně upomenut. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č.l. 6 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek, karta zákazníka). Na žalobkyni jako nového věřitele byla pohledávka za žalovanou posotoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezí ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. kopie podacího lístku ze dne [datum]). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 15 270 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků řádně a včas vrátila. Žalovaná v řízení rovněž nerozporovala, že jí byly peněžní prostředky ze strany společnosti [právnická osoba] skutečně poskytnuty. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází z ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně stanovila začátek prodlení dnem [datum], přičemž k tomuto dni byla výše zákonného úroku stanovena na 8,25 % ročně, nikoli 9 % ročně jak jej uplatnila žalobkyně v žalobě. Soud proto zákonný úrok z prodlení co do rozdílu ve výši 0,75 % ročně zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.