67 C 446/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 156 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba] ve vlaku 74 mezi stanicemi [obec] hl. nádraží – [obec] hl. nádraží, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 156 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku 1 000 Kč v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalobkyně pro úplnost uvedla, že pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupena této společnosti. Na žalobkyni jako na nového věřitele pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi ní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupkyně žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (č.l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] nastoupil na trase [obec] hl. nádraží – [obec] hl. nádraží bez jízdního dokladu do vlaku [právnická osoba] [číslo] cena obyčejné jednosměrné jízdenky [obec] hl. nádraží – [obec] hl. nádraží činí 156 Kč a přirážka 1 000 Kč (Oznámení o závadách ze dne [datum], Potvrzení o nedodržení SPPO, Tarif [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel). Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně na žalobkyni (Rámcová smlouva o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 2 729 Kč, a to nejpozději do 5 dnů ode dne doručení této výzvy (Předžalobní výzva k zaplacení ze dne [datum]). Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky ve výši 1 156 Kč byla podána důvodně. Účastníci řízení mezi sebou dne [datum] uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě (§ 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jízdného. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by kontrolorovi řádně předložil platný jízdní doklad. Žalovaný v řízení rovněž nerozporoval, že by v předmětný den, tj. [datum], necestoval vlakem [číslo]. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. toto rozsudku, když nárok žalobkyně se opírá o § 2550 o.z. ve spojení s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. S ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 484 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupkyně žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za zaslání předžalobní upomínky, neboť soudu nebyl předložen žádný doklad o jejím odeslání (např. poštovní podací arch, podací lístek). Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.