68 C 304/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 209,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která byla smlouvou o úvěru, jejíž součástí byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, a který byl úročen úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Úvěr se žalovaný zavázal splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků, a to včetně poplatků a nákladů spojených s vydáním a užíváním kreditní karty dle ceníku. Žalovaný však svoji povinnost řádně a včas hradit splátky neplnil, pročež banka dopisem ze dne [datum] přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovanou částku představuje nesplacená jistina 19 709,42 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 3 177,71 Kč, a poplatky v částce 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního a zákonného úroku z nesplacené jistiny ode dne [datum]. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani po zaslané výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Srbské republiky, se soud nejprve zabýval otázkou mezinárodní pravomoci. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když v dané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu výše citovaného nařízení, a kdy žalovaný pobýval a pobývá na území České republiky. Pro úplnost soud dodává, že Smlouva mezi republikou Československou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, do níž Česká republika a Srbská republika nastoupily, vyhlášená pod č. 207/1964 Sb., neupravuje pravomoc soudů v předmětné věci rozhodovat, proto ji soud neaplikoval. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české. 4. Soud ve věci postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání na den [datum] omluvila, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, žalovaný se, leč řádně a včas předvolaný, k jednání bez omluvy nedostavil a současně nenavrhl odročení jednání; soud tak věc projednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta kreditní karta a taktéž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, který byl úročen úrokem ve výši 23,99 % ročně. Za správu karty měl žalovaný dále hradit poplatek v částce 50 Kč měsíčně. Úvěr měl žalovaný splácet v souladu se splátkovým kalendářem ve 12 splátkách. V případě výzvy k úhradě byl žalovaný také povinen zaplatit poplatek v částce 500 Kč (citovaná smlouva, potvrzení převzetí kreditní karty, ceník, obchodní podmínky ke kreditní kartě, všeobecné obchodní podmínky, kopie občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouva žalovaného ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno okamžité zesplatnění úvěru ke dni [datum], kdy dluh žalovaného byl celkem v částce 23 387,13 Kč (dopis ze dne [datum], přehled podacích čísel ze dne [datum], souhrnný výpis z účtu). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni právní předchůdkyní postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018, potvrzení úplaty ze dne [datum]). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisy ze dne [datum] zaslanými (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovní podací archy ze dne [datum]). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván výzvami ze dne [datum] (předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum], seznam odeslaných předžalobních výzev). 7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který byl úročen úrokem ve výši 23,99 % ročně, a který měl žalovaný splácet ve 12 splátkách. V případě výzvy k úhradě byl žalovaný také povinen zaplatit poplatek v částce 500 Kč. Žalovaný však řádně a včas čerpaný úvěrový rámec nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr k [datum] zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě částky 23 387,13 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po výzvě, soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru v částce 19 909,42 Kč (§ 2395 o. z.), spolu s poplatkem za výzvu k úhradě (§ 1746 odst. 2, § 1721 a § 1723 o. z. ve spojení se smlouvou a ceníkem) a smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z dlužné jistiny částečně kapitalizovaným v částce 3 177,71 Kč (§ 2396 o. z. ve spojení se smlouvou). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) s plněním peněžité povinnosti (§ 1970 o. z.), byla žalovanému taktéž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s žalobním návrhem (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 o. z. 9. Na náhradě nákladů řízení soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 261 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 900 Kč, tj. 3* 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 14b odst. 2 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 100 Kč za každý z uvedených úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 809 Kč (§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku). Žalované tedy byla uložena povinnost tyto náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl v podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.