7 C 219/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 241 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako původní věřitel uzavřela dne 21. 11. 2019 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 7 240,94 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původního věřitele [webová adresa]. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr původnímu věřiteli do 12. 5. 2020, což však neučinila. Dne 20. 12. 2019 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh neplnila ničeho, přestože jí byla právním zástupcem žalobkyně zaslána upomínka před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 12. 11. 2019 uzavřely žalovaná jako klient a společnost [právnická osoba], registrační číslo [anonymizováno] [číslo], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do limitu 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem ve výši 10,5 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % nesplaceného úvěru s úrokem, nejméně však ve výši 1 000 Kč. V případě prodlení žalované se splacením jakékoliv částky byl věřitel oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Ke dni splatnosti 12. 5. 2020 činila celková dlužná částka 7 240,94 Kč a skládala se ze zůstatku po poslední platbě ve výši 4 387,08 Kč, výběru ve výši 612 Kč, náhrady účelně vynaložených výdajů ve výši 250 Kč a úroku ve výši 1 991,86 Kč (zjištěno z faktury) Výběr ve výši 612 Kč žalovaná učinila dne 29. 1. 2020 na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z loan application info). Předmětná pohledávka vůči žalované byla společností [právnická osoba] postoupena dne 27. 1. 2020 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně přílohy). Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 13. 1. 2021 s tím, že dluh činil celkem 7 240,94 Kč a žalovaná byla vyzvána k jeho zaplacení (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2021 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 1. 2021 včetně podacího lístku). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 7 241 Kč s příslušenstvím byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s limitem ve výši 80 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit. Ke dni 12. 5. 2020 dluh žalované činil 7 240,94 Kč a skládal se z nesplacené části úvěru, úroku a nákladů v souvislosti s prodlením. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svou povinnost vyplývající ze shora citované smlouvy vrátit poskytnuté peněžní prostředky splnila řádně a včas či že by na svůj dluh cokoliv zaplatila. Žalované tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 7 240,94 Kč jako nevráceného úvěru podle § 2395 o. z. včetně úroku a poplatku za prodlení. S ohledem na prodlení žalované se zaplacením peněžitého dluhu je povinna zaplatit žalobkyni rovněž příslušenství pohledávky představované úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a 1880 o. z., když žalobou uplatněná pohledávka byla na žalobkyni postoupena. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 241 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež právní zístupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (např. ve věci sp. zn. 68 C 241/2021, 98 C 244/2021 či 60 C 236/2021); jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.