7 C 273/2021 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 22. 6. 2021 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s příslušenstvím, kdy pro svůj nárok argumentovala, že žalovanému byla dne 18. 6. 2020 poskytnuta záchytná služba na Protialkoholní záchytné stanici [ulice], kterou provozuje žalobkyně. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalovanému žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 18. 6. 2020 na částku 3 000 Kč se splatností dne 18. 7. 2020. Žalovaný však tuto dlužnou částku nezaplatil, a to ani poté, co byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud má v posuzované věci za prokázané, že žalovaný pobýval dne 18. 6. 2020 v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, za což mu žalobkyně vystavila dne 18. 6. 2020 fakturu znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 18. 7. 2020 (zjištěno z formuláře uznání dluhu a z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 18. 7. 2020). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění dluhu dopisem ze dne 24. 3. 2021 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 3. 2021 včetně podacího lístku). Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by tuto částku zaplatil. 5. S ohledem na shora uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč jako náhradu nákladů na poskytnutou protialkoholní záchytnou službu podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyně, jež byla v řízení zcela úspěšná, by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo nákladů řízení. Soudu je však z úřední činnosti známo, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu proti témuž žalovanému mimo jiné již dne 24. 9. 2020 žalobu, kterou se rovněž domáhala zaplacení částky z titulu protialkoholní záchytné služby poskytnuté dne 25. 8. 2019, a to ve výši 1 950 Kč O dané žalobě bylo vedeno řízení pod sp. zn. 7 C 245/2020 a bylo jí zcela vyhověno, přičemž žalobkyni byla též přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni nepochybně ničeho nebránilo uplatnit oba nároky v jediné žalobě. Pokud by byly oba nároky uplatněny v jedné žalobě, výše nákladů řízení by byla totožná, jako byla žalobkyni přiznána v řízení ve věci sp. zn. 7 C 245/2020, a to v případě zahrnutí předmětu dalšího řízení mezi týmiž účastníky ve věci sp. zn. 7 C 195/2021. Soud proto shledal náklady vynaložené žalobkyní v tomto řízení neúčelnými, právo na jejich náhradu jí tudíž nepřiznal. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.