7 C 282/2021 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou k Okresnímu soudu v Táboře dne 15. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 712 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 21. 7. 2019 úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní prověřena. Žalobkyně dne 21. 7. 2019 poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy úvěr ve výši 18 995 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 583 Kč počínaje dnem 21. 7. 2019. Žalovaný splatil část úvěru ve výši 17 413 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením splátky o více než 3 měsíce, žalobkyně dopisem ze dne 12. 11. 2020 v souladu s odst. 4.2 úvěrových podmínek vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Po zesplatnění dluhu žalovaný ničeho nezaplatil, jeho dluh vůči žalobkyni tak činí 1 712 Kč sestávajících z nesplacené části jistiny ve výši 1 582 Kč a nákladů na vymáhání formou doporučeného dopisu ve výši 130 Kč, jež žalobkyně tyto nárokuje podle odst. 5.2 úvěrových podmínek. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení z jistiny a poplatku kapitalizovaný sazbou 8,25 % ročně na částku 41,01 Kč za období od 17. 11. 2020 jako 15. dne po zesplatnění úvěru do 12. 3. 2021 jako dne sepsání žaloby a dále běžící od 13. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho ani v návaznosti na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 9 C 150/2021-13, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako soudu místně příslušnému. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které mu předložila žalobkyně, neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 21. 7. 2019 úvěrovou smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 995 Kč na nákup zařízení Huawei Mate20 Pro, IMEI [číslo], a žalovaný se jej zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 1 583 Kč s výjimkou první splátky, jež byla splatná dne 21. 8. 2019, a poslední splátky, jež měla činit 1 582 Kč. Pro případ, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, byla žalobkyně oprávněna účtovat náklady spojené s upomínáním. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky (zjištěno ze smlouvy o úvěru). V případě, že žalovaný nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (zjištěno z odstavce 4.2 úvěrových podmínek). Úvěr žalobkyně poskytla dne 21. 7. 2019. Žalovaný splatil žalobkyni celkem 17 413 Kč a nezaplatil jí poslední splátku ve výši 1 582 Kč, žalobkyně jej proto vyzvala ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 12. 11. 2020 ve lhůtě 14 dnů od sepsání dopisu, přičemž žalovanému současně účtovala náklady na vymáhání ve výši 130 Kč (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu a výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván právním zástupcem žalobkyně dne 3. 12. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu). 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 1 712 Kč s příslušenstvím byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 995 Kč, který byl žalovaný povinen splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalovaného nebylo v řízení tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na splnění svého dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy zaplatil více než žalobkyní zohledněných 17 413 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními dluh žalovaného zesplatnila, přičemž výše pohledávky vůči žalovanému odpovídá poslední nezaplacené splátce. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku ve výši 1 712 Kč žalobkyni zaplatit, když tato se skládá z dlužné jistiny ve výši 1 582 Kč a nákladů na upomínání ve výši 130 Kč, přičemž právo žalobkyně na náhradu nákladů za upomínání bylo ujednáno ve smlouvě. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu soud žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kapitalizovaným na částku 41,07 Kč a běžícím od 13. 3. 2021 do zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 712 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.