7 C 317/2021 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 048 Kč s tím, že dne 2. 4. 2021 při jízdě na lince autobusu [anonymizováno] a dne 17. 4. 2021 při jízdě na lince autobusu [anonymizováno] dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z obou přeprav dopravním prostředkem. 2. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] zjistil, že žalovaný se přepravoval dne 2. 4. 2021 na lince autobusu [anonymizováno] dopravy provozované žalobkyní. Soud dále ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] zjistil, že žalovaný se přepravoval dne 17. 4. 2021 na lince autobusu [anonymizováno] dopravy provozované žalobkyní. Na výzvu kontrolora se ani v jednom případě neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému vyplývají ze smluvních přepravních podmínek a tarifu [anonymizováno]. 4. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o přepravě osob v souladu s § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ přepravní řád“), a to nejpozději nástupem žalovaného do vozidla. Žalovaný porušil svoji povinnost prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), mu tak v obou případech vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč podle tarifu v souladu s § 3 odst. 1 přepravního řádu a přirážku ve výši 1 500 Kč podle tarifu v souladu s § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážky k jízdnému žalobkyni zaplatil. 5. Soud proto žalovanému uložil povinnost k zaplacení jízdného a přirážek k jízdnému. Jízdné a přirážky k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy rovněž byly provedeny přepravní kontroly. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu mu byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu v souladu s § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 048 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.