9 C 427/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím internetového portálu původního věřitele [webová adresa], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému dne 4. 12. 2018 úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen dne 4. 2. 2019. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný však poskytnutý úvěr ve lhůtě nevrátil, a ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 16. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne 4. 12. 2018 uzavřel původní věřitel a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 4. 12. 2018 poskytnuta zápůjčka v částce 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit dne 4. 2. 2019. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o provedené platbě, sdělení banky) 6. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně přílohy - seznam pohledávek) a žalovaný byla o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 16. 5. 2021, kterým ho žalobkyně též upomenula o úhradu dlužné částky (Výzva k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021, podací lístek). 7. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 4. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2390 a násl. o.z., § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), kdy žalovanému byla poskytnuta částka 2 000 Kč, kterou se zavázal uhradit do 4. 2. 2019. Žalovaný v řízení neprokázal, ba ani netvrdil, že by své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru splnil. 8. S ohledem na výše uvedené tak soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, jakožto dlužné jistiny vyplývající ze smlouvy (§ 2390 a násl. o.z., § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ust. § 1879 a ust. § 1880 zák. č. 89/2012 Sb. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužné částky jistiny úroky z prodlení, a to ode dne 5. 2. 2019, tj. dne následujícího po dni splatnosti (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady peněžitého dluhu, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.