9 C 58/2019-322 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se spolu s další žalobkyní [celé jméno původní účastnice] (dále jen„ původní žalobkyně) žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 2. 2019 domáhaly na žalované nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků. Svůj nárok odůvodnily tím, že jsou dědičkami po zemřelé oprávněné osobě dle zákona o půdě, paní [jméno] [příjmení], dle rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] a [číslo jednací], a současně také oprávněnými osobami dle zákona o půdě přímo z rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací]. Matka žalobkyň odvozovala svoje nároky zejména z: a) Rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ve vztahu k původní [anonymizováno] parc. č. část [anonymizováno], role, k. ú. Bohnice, [územní celek] (nyní dle KN parc. [číslo] části parc. [číslo]), o výměře [výměra], který byl převeden na stát na základě kupní smlouvy [číslo jednací] ze dne 3. 12. 1969; b) Rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ve vztahu k původní [anonymizováno] parc. č. část [anonymizováno], zahrada, k. ú. [část obce], obec Praha (dle písemné identifikace [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum] KN parc. [číslo] části pare. [číslo]) o výměře [výměra], kdy část pozemku o výměře [výměra] byla na stát převedena na základě kupní smlouvy ze dne [datum], část pozemku o výměře [výměra] byla převedena na stát na základě kupní smlouvy ze dne 13. 9. 1976 a část předmětného pozemku o výměře [výměra] byla převedena na stát na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně svůj vlastní nárok odvozovaly přímo z rozhodnutí pozemkového rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací], a to ve vztahu k původní PK parc. č. část [anonymizováno], role, k.ú. [část obce] (nyní dle KN parc. [číslo]) o výměře [výměra], který byl převeden na stát na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně dále tvrdily, že hodnota nevydaných pozemků dle znaleckého posudku celkem činí 7 229 750 Kč. Již matka žalobkyň se v původních restitučních správních řízeních vyjadřovala k okolnostem odnětí majetku, který rodina žalobkyně vlastnila již od konce 18. století. Matka žalobkyň se stala univerzální dědičkou veškerého majetku dle Dědického usnesení č. j. [spisová značka] a č. j. [spisová značka]. Část majetku – statek v [část obce], byl v roce 1955 z moci úřední obsazen. Následně byla matka žalobkyň nucena odprodat prakticky veškerý majetek, kdy tento byl vykupován za účelem výstavby sídliště [část obce] a [část obce], které byly na předmětných vykoupených pozemcích skutečně i vybudovány. Restituční nárok žalobkyň nebyl ke dni podání žaloby vypořádán ani po více než dvaceti šesti letech, proto se žalobkyně domáhají řádného vypořádání a ocenění restitučního nároku soudní cestou, když restituční nároky žalobkyně uplatnily již v roce 1992. Žalovaná měla k dispozici vlastní znalecké posudky, kterými byly nevydané pozemky žalobkyň oceněny správně jakožto stavební pozemky. Přípisem ze dne 8. 12. 2008 však bylo žalované sděleno, že pozemky z rozhodnutí [číslo jednací] a [číslo jednací] byly oceněny jako zemědělské pozemky částkami 127 000 Kč a 103 000 Kč. Nevydané parcely [anonymizováno] [číslo] z rozhodnutí [číslo jednací] byly oceněny znaleckým posudkem [číslo] [rok] ze dne [datum], nevydané parcely [anonymizováno] [číslo] z rozhodnutí [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo] znaleckým posudkem [číslo] 2008 ze dne [datum] znalcem [příjmení] [příjmení], a to v celkové částce 4 650 945 Kč jako pozemky zemědělské. Žalovaná však bezdůvodně matce žalobkyň sdělila, že hodnota jejího restitučního nároku činí pouze cca 230 000 Kč. Nevydané pozemky žalobkyň byly vykupovány za účelem výstavby sídliště, což žalovaná potvrdila ve vlastních rozhodnutích. V případě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2008 vyplývá, že kupní smlouva byla uzavřena přímo s investorem Pozemní stavby HMP pro výstavbu sídliště [část obce] – [okres] v [obec]. Totéž platí i v případě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2017. Vykupující organizace nemohla disponovat materiálním ani personálním vybavením k provozování zemědělské činnosti na vykupovaných pozemcích. [příjmení] závěr platí u rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy pozemky byly vykupovány výstavbou HMP a dále převedeny na stát na základě kupní smlouvy ze dne [datum], na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a na základní kupní smlouvy ze dne [datum] Smlouvy o převodu pozemků byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Pozemky měly být ve smyslu § 28a zákona o půdě, resp. vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., oceněny jako stavební, a postup žalované je tak nejenom svévolný, ale rovněž liknavý a diskriminující, neboť bez ospravedlnitelného důvodu neocenila odňaté pozemky žalobkyň, jakožto stavební, restituční nárok vedla po celou dobu v nesprávné výši, a de facto ztěžovala žalobkyním uspokojení restitučního nároku předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným oceněním jejich restitučního nároku - nerespektováním ustálené soudní judikatury, dle níž pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, byly vykupovány za účelem výstavby, je třeba ocenil jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Žalovaná je tak v mnohaletém prodlení vůči žalobkyním a z důvodu této jeho svévole při určení správné výše jejich restitučních nároků, jeho liknavosti při oceňování restitučních nároků a zatajením správné výše restitučních nároků nelze po žalobkyních ani požadovat další účast ve veřejných nabídkách pozemků pro oprávněné osoby. Za takto nevydané pozemky je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu, jako za pozemky určené pro stavbu, byť by v evidenci nemovitostí byly vedeny jako zemědělské. Žalovaná navíc k oprávněným osobám přistupuje licoměrně, kdy náhradní pozemky pro restituenty v celé zastavitelné ploše nechává oceňovat jako stavební bez dalšího. Až odstupem mnoha let se žalobkyně dozvěděly, že původní ocenění jejich restitučních nároků je nesprávné a nemohly se tak řádně účastnit veřejných soutěží vydání náhradních pozemků. Výše restitučního nároku byla matce žalobkyň sdělena v roce 2008, avšak řízení byla zahájena již v roce 1992. Hodnota restitučního nároku navíc byla matce žalobkyň sdělena ve špatné výši. Žalobkyně se dědičkami po zemřelé matce staly v roce 2017 a začaly aktivně řešit restituční nárok. Žalovaná navíc ve vztahu k parcele [číslo] z rozhodnutí [číslo jednací] ve své evidenci uváděla, že žalobkyně nejsou oprávněnými osobami z důvodu postoupení nároků, kdy však k tomuto nikdy nedošlo. Náhradní pozemky se původní žalobkyně snažila získat ve veřejné nabídce, kdy žalobkyně o pozemek požádala žádostí ze dne 4. 12. 2018. Žalovaná měla k dispozici vlastní ocenění nevydaných pozemků v hodnotě 4 650 945 Kč, avšak tuto informaci o výši nároku zatajila. Restituční nárok tedy nebyl vypořádán více nežli čtvrtstoletí, kdy takto dlouhé období svědčí o liknavosti. Restituční nárok žalovaná vede v nesprávné výši, a nabídka pozemků pro oprávněné osoby je nadto nedostačující nebo žádná. Žalovaná zvýhodňuje na úrok restituentů jiné subjekty. Účast původní žalobkyně ve výše zmíněné veřejné nabídce však nebyla žalovanou umožněna. V této veřejné nabídce bylo navíc nabízeno celkem 449 pozemků. Žalovaná přitom spravuje pozemky v k. ú. [část obce] a v k. ú. [část obce], které však nebyly nabízeny ve veřejných nabídkách. Žalobkyně se nemohly na žalované domoci převodu náhradních pozemků v rámci veřejných nabídek, neboť žalovaná protiprávně snižuje výši jejich restitučního nároku. Žalobkyním nebyl ani jeden pozemků, které by bylo možné považovat za náhradní, žalovanou nabízen. Žalobkyně se tak domáhaly, aby byl nahrazen projev vůle žalované, na jehož základě dojde k převodu pozemků žalované na žalobkyně, které jsou způsobilé k nahrazení odňatých pozemků, jejichž hodnota nepřesahuje restituční nárok žalobkyň, kdy by došlo k převodu pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], a parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], vše zapsané u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova] [část Prahy]. 2. Podáním ze dne 30. 4. 2019 žalobkyně se dále vyjádřily, že sama žalovaná oprávněnost jejich nároku, v dalších soudních sporech s žalobkyněmi žalovaná výslovně uznala za stavební ocenění nevydané parc. č. [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] z rozhodnutí [číslo jednací] ve výši 1 668 000 Kč. K ostatním pozemkům žalovaná toto uznání neučinila, je však zřejmé, že i další, nevydané části předmětného pozemku byly převedeny na stát, tedy pozemek parc. č. [anonymizována dvě slova] o výměře 82 m2 byl převeden kupní smlouvou ze dne 13. 9. 1976, a část pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] až kupní smlouvu ze dne 19. 9. 1976, přičemž v obou smlouvách je jednoznačně jako důvod jejich uzavření výstavba sídliště [část obce]. Žalovaná výslovně žalobkyním potvrdila, že k vydání územního rozhodnutí zde došlo již v roce 1972. Z rozsudku Obvodn