98 C 334/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u zdejšího soudu dne (datum) se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (anonymizováno) (částka s příslušenstvím) a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacenou kupní cenu zařízení. Předně žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce žalovanému uzavřel se žalovaným účastnickou smlouvu (číslo) k telefonnímu číslu (číslo), kde se žalovaný zavázal zaplatit cenu za zařízení se splatností uvedenou ve vyúčtování, což žalovaný neučinil, proto nyní dluží cenu zařízení dle vyúčtování (číslo) splatnou dne (datum), když žalobce žalovanou pohledávku získal smlouvou o postoupení pohledávky. 2. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak z prvého se omluvil, takže soud odročil bez konání ústního jednání, ovšem z následně nařízeného jednání se bez omluvy k jednání stejně nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Přítomný právní zástupce žalobce na ústním jednání navrhl soudu vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Předně, ačkoliv kontumační rozsudek je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného, takže soud pečlivě zvažuje jeho užití, tak na druhé straně soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a oprávněným zájmům (čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny, § 1, § 3 o. s. ř.). Soud tedy nemůže chránit zájmy těch, kteří nechtějí participovat na soudním řízení, svá práva nijak nehájí a zůstávají pasivní ( (ústavní nález), (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). 6. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se dle skutkových tvrzní v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 7. Z hlediska hmotného práva vychází nárok žalobce z povinnosti žalovaného zaplatit kupní cenu věci, která byla žalovanému prodána v souvislosti se smlouvu dle § 2 písm. a), § 63 zákona č. 127/2005 Sb., a na které žalobce oprávněně vystavil žalobci vyúčtování, když ale žalovaný však nesplnil svojí povinnost ze smlouvy řádně a včas je zaplatit. Ze skutkových tvrzení v žalobě také vyplývá, že žalobci náleží i úrok z prodlení z dlužné částky, když počátek prodlení nastává pod dni splatnosti faktur (§ 1970 OZ s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění). Nakonec žalobci náleží i paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky (§ 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Za této situace soud došel k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť po hmotně právní stránce jsou v žalobě uvedená dostatečné skutkové okolnosti pro přiznání požadovaného plnění. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení. Soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (tři úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění), třemi režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně DPH a odměnu právního zástupce ve výši (částka) (za účast na ústním jednání (§ 11 písm. g) účast na ústním jednání, § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) a to včetně DPH, celkem tedy (částka). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..