10 C 60/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 84 750 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že je příspěvkovou organizací zřízenou [anonymizováno] [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Na základě Zřizovací listiny v platném znění je oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací a k jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne [datum] žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Odtah by proveden podle ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně kontaktovala žalovanou a informovala ji o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně a vyzvala ji k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení [územní celek]. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek]. Dluh žalované je tedy tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky tedy k dnešnímu dni činí 84 750,00 Kč. Žalobkyně se proto domáhala na žalované zaplacení této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a rovněž požadovala náhradu nákladů tohoto řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobkyně, ani žalovaná se bez omluvy nedostavily, ačkoliv jim bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Ještě před prvním jednáním ve věci soud vyzval žalobkyni, aby ve stanovené lhůtě doplnila svá tvrzení, jakým konkrétním jednáním žalovaná porušila ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., a současně aby označila důkaz prokazující doplněné tvrzení. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala tak, že uvedla, že nemá žádné informace o důvodech, pro které byl vydán pokyn k provedení odtahu vozidla s tím, že si vyžádala stanovisko městské policie. Toto stanovisko však soudu do konání prvního jednání žalobkyně nezaslala. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to protokolu o odtahu vozidla ze dne [datum], oznámení o odtahu vozidla ze dne [datum], zřizovací listiny žalobkyně, nařízení o maximálních cenách za odtahy vozidel, výzvy k úhradě dlužné částky včetně dodejky a sdělení údajů z evidence vozidel soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. 5. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek], jejímž předmětem činnosti je mimo jiné výkon oprávnění [územní celek] uvedený v ustanovení § 19b a 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstraňování silničních vozidel z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Dne [datum] provedla žalobkyně odstranění vozidla [příjmení] [příjmení], [registrační značka] z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo] a jeho následné umístění na odtahové parkoviště, dle protokolu z důvodů uvedených v ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. O odstranění vozidla rozhodl strážník městské policie. [příjmení] vozidla ke dni jeho odstranění byla žalovaná. Žalobkyně vyzvala žalovanou, aby uradila cenu za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, dále pak částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částku 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla, celkem tedy částku 35 850 Kč vyčíslenou ke dni [datum]. Žalovaná požadovanou částku žalobkyni neuhradila. K úhradě zbývající částky, kterou je předmětem tohoto řízení, žalobkyně žalovanou nevyzvala. 6. Po právní stránce posoudil soud věc takto. 7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně provedla dne [datum] technický úkon spočívající v odstranění vozidla [příjmení] [příjmení], [registrační značka] z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo] a jeho následné umístění na odtahové parkoviště. [příjmení] vozidla ke dni odstranění byla žalovaná. Žalobkyně však nikterak netvrdila, ani neprokazovala, že k odstranění vozidla a jeho následnému umístění na odtahové parkoviště došlo pro naplnění důvodu uvedeného v ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tedy že vozidlo žalované stálo neoprávněně na vyhrazeném parkovišti, a proto rozhodl strážník městské policie o jeho odstranění. Žalobkyně neuvedla, o jaké parkoviště se jednalo, ani nepředložila žádný důkaz prokazující neoprávněné umístění vozidla žalované na vyhrazeném parkovišti (např. foto parkoviště včetně informace o jeho vyhrazení a foto vozidla umístěného na tomto parkovišti). Soud k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto ohledu žalobkyni vyzval již před jednáním, žalobkyně je však nedoplnila. Následně se žalobkyně bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání, a proto ji soud nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a dát jí rovněž poučení o následcích neunesení břemene tvrzení i důkazního. Žalobkyně rovněž, ač mohla, nepožádala soud o odročení nařízeného jednání z důvodu, že nemá k dispozici důkaz prokazující důvodnost odstranění vozidla, o kterém se zmínila ve svém vyjádření již před nařízením jednání. Soud proto uzavřel, že žalobkyně dostatečně netvrdila a především neprokázala, že v místě a čase provedeného odstranění vozidla byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro jeho odstranění, a tedy že žalobkyně může po žalované požadovat úhradu za odstranění vozidla a parkovné na odtahovém parkovišti, na které vozidlo následně umístila. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy z procesního hlediska byla ve věci plně úspěšná žalovaná. Žalobkyně by tedy byla povinna nahradit mu náklady řízení, žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.