14 C 124/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou dne 1.2.2022 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s příslušenstvím, kdy pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný byl dne 8.12.2020 ošetřen a pobýval na Protialkoholní záchytné stanici [ulice], kterou provozuje žalobkyně. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byla žalovanému žalobkyní fakturována částka 3 000 Kč, a to fakturou (daňovým dokladem) [číslo] ze dne 8.12.2020 se splatností dne 7.1.2021. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše dne 8.12.2020, tuto pohledávku však neuhradil, a to ani poté co byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování těmito listinami: Faktura – daňový doklad [číslo] ze dne 8.12.2020, Uznání dluhu ze dne [číslo], Předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky – předžalobní upomínka ze dne 2.11.2021, včetně podacího lístku. Předložené listinné důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný pobýval dne 8.12.2020 v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, za což mu žalobkyně vystavila dne 8.12.2020 fakturu [číslo] znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 7.1.2021. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by tuto částku zaplatil. S ohledem na shora uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč (k tomu srov. § 24 odst. 2 věta první zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po splatnosti vystavené faktury. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení celkem ve výši 1 489 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.