14 C 13/2022 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 3. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 900 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 21. 2. 2007 uzavřela s žalovaným jako odběratelem smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], [číslo] [obec a číslo], v níž se žalobkyně zavázala za podmínek ujednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu stanovenou na základě smlouvy. Žalovaný nezaplatil žalobkyni celé vyúčtování spotřeby elektřiny za období od 25. 6. 2019 do 9. 7. 2020 provedené ve faktuře [číslo] ze dne 29. 6. 2020 na částku 209 415 Kč splatnou dne 16. 7. 2020, dále ve faktuře [číslo] ze dne 17. 7. 2020 na částku 4 820 Kč splatnou dne 3. 8. 2020 a konečně ve faktuře [číslo] ze dne 11. 8. 2020 na částku − 3 735 Kč, když zaplatil toliko 173 600 Kč. Dlužná částka žalovaného vůči žalobkyni tak činila 36 900 Kč a žalovaný ji nezaplatil ani po upomínce žalobkyně ze dne 29. 9. 2021 odeslané jako doporučená listovní zásilka dne 30. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 21. 2. 2007 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/584968, v níž se zavázala dodávat sjednané množství elektřiny v odběrném místě žalovaného [číslo] EAN [číslo], na adrese [adresa], [číslo] [obec a číslo], s velikostí hlavního jističe před elektroměrem 3×32 A, dále zajistit pro žalovaného přenos, distribuci a systémové služby dodávky sjednaného množství elektřiny a převzít povinnost žalovaného odebrat elektřinu z elektrizační soustavy spolu s odpovědností za odchylku vztahující se k uvedenému odběrnému místu, to vše na dobu neurčitou, a v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní cenu za dodávky silové elektřiny ve výši pro distribuční sazbu D45d uvedené v ceníku žalobkyně [příjmení] [jméno] [anonymizováno], jenž byl nedílnou součástí smlouvy, a cenu za distribuci, za systémové služby, na krytí vícenákladů spojených s podporou elektřiny a za zúčtování operátora trhu v regulované výši navýšené o daň z přidané hodnoty (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalobkyně vystavila žalovanému dne 29. 6. 2020 řádnou fakturu za elektřinu [číslo] za období od 25. 6. 2019 do 24. 6. 2020 pro předmětné odběrné místo jako rodinný dům, byt na částku 35 815 Kč splatnou dne 16. 7. 2020. Spotřeba elektřiny podle elektroměru č. T397149 činila 80 400 kWh, z toho ve vysokém tarifu 1 406 kWh a v nízkém tarifu 78 994 kWh, kdy v období od 25. 6. 2019 do 30. 6. 2019 činila spotřeba ve vysokém tarifu 29 kWh a v nízkém tarifu 286 kWh, v období od 1. 7. 2019 do 5. 9. 2019 činila spotřeba ve vysokém tarifu 302 kWh a v nízkém tarifu 2 938 kWh, období od 6. 9. 2019 do 9. 9. 2019 nedošlo k žádné spotřebě, v období od 10. 9. 2019 do 31. 12. 2019 činila spotřeba ve vysokém tarifu 416 kWh a v nízkém tarifu 29 324 kWh a v období od 1. 1. 2020 do 24. 6. 2020 činila spotřeba ve vysokém tarifu 659 kWh a v nízkém tarifu 46 446 kWh, přičemž konečný stav elektroměru činil pro vysoký tarif 12 225 kWh a pro nízký tarif 516 465 kWh. Vyúčtována částka se skládala ze smluvní ceny za silovou elektřinu do 30. 6. 2019 ve výši 1,633 Kč/kWh ve vysokém tarifu a ve výši 1,405 Kč/kWh v nízkém tarifu a od 1. 7. 2020 ve výši 1,902 Kč/kWh ve vysokém tarifu a ve výši 1,637 Kč/kWh v nízkém tarifu, smluvní ceny za odběrné místo ve výši 79 Kč měsíčně, zákonné daně z elektřiny ve výši 0, 0283 Kč/kWh, regulované ceny za distribuované množství elektřiny do 31. 12. 2019 ve výši 0, 24402 Kč/kWh ve vysokém tarifu a ve výši 0, 11781 Kč/kWh v nízkém tarifu a od 1. 1. 2020 ve výši 0, 23763 Kč/kWh ve vysokém tarifu a ve výši 0, 16493 Kč/kWh v nízkém tarifu, regulované ceny platu za příkon do 31. 12. 2019 ve výši 367 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 ve výši 366 Kč měsíčně, regulované ceny systémových služeb do 31. 12. 2019 ve výši 0, 07619 Kč/kWh a od 1. 1. 2020 ve výši 0, 07712 Kč/kWh, regulované ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie do 31. 12. 2019 ve výši 1 301,76 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 ve výši 1 273,92 Kč měsíčně, regulované ceny činnosti operátora trhu do 31. 12. 2019 ve výši 6,93 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 ve výši 5,08 Kč měsíčně a daně z přidané hodnoty z uvedených položek ve výši 21 % po snížení o 5 záloh po 34 720 Kč zaplacených v období od 6. 9. 2019 do 13. 5. 2020 v celkové výši 173 600 Kč (zjištěno z řádné faktury za elektřinu). Dále žalobkyně vystavila žalovanému dne 17. 7. 2020 mimořádnou (konečnou) fakturu za elektřinu [číslo] za období od 25. 6. 2020 do 9. 7. 2020 pro předmětné odběrné místo na částku 4 820 Kč splatnou dne 3. 8. 2020. Spotřeba elektřiny podle elektroměru č. T397149 činila 1 640 kWh, z toho ve vysokém tarifu 32 kWh a v nízkém tarifu 1 608 kWh, přičemž konečný stav elektroměru činil pro vysoký tarif 12 257 kWh a pro nízký tarif 518 073 kWh. Vyúčtována částka se skládala ze smluvní ceny za silovou elektřinu ve výši 1,902 Kč/kWh ve vysokém tarifu a ve výši 1,637 Kč/kWh v nízkém tarifu, smluvní ceny za odběrné místo ve výši 79 Kč měsíčně, zákonné daně z elektřiny ve výši 0, 0283 Kč/kWh, regulované ceny za distribuované množství elektřiny ve výši 0, 23763 Kč/kWh ve vysokém tarifu a ve výši 0, 16493 Kč/kWh v nízkém tarifu, regulované ceny platu za příkon ve výši 366 Kč měsíčně, regulované ceny systémových služeb ve výši 0, 07712 Kč/kWh, regulované ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie ve výši 1 273,92 Kč měsíčně, regulované ceny činnosti operátora trhu ve výši 5,08 Kč měsíčně a daně z přidané hodnoty z uvedených položek ve výši 21 % (zjištěno z mimořádné/konečné faktury za elektřinu). Konečně žalobkyně vystavila žalovanému dne 11. 8. 2020 opravnou fakturu za elektřinu [číslo] za období od 25. 6. 2020 do 9. 7. 2020 pro předmětné odběrné místo na částku − 3 735 Kč z důvodu opravy odečtu, když spotřeba elektřiny podle elektroměru č. T397149 činila toliko 275 kWh, z toho ve vysokém tarifu 47 kWh a v nízkém tarifu 228 kWh, přičemž konečný stav elektroměru činil pro vysoký tarif 12 272 kWh a pro nízký tarif 516 693 kWh. Regulovaná cena na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie činila 0,495 Kč/kWh, ostatní položky byly účtovány podle stejných sazeb, jako v mimořádné (konečné) faktuře (zjištěno z opravné faktury). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 29. 9. 2021 (zjištěno z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 9. 2021 včetně poštovního podacího archu a obálky). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 36 900 Kč s příslušenstvím je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě bylo v odběrném místě žalovaného v období od 25. 9. 2019 do 9. 7. 2020 spotřebováno 80 675 kWh elektřiny, za což mu byla žalobkyní vyúčtována celková cena 36 900 Kč splatná dne 3. 8. 2020. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že uvedenou částku žalobkyni zaplatil. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku jako nedoplatek ceny elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z téže částky v souladu s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když nezaplacením peněžitého dluhu v termínu jeho splatnosti se dostal do prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 676 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 476 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze 2 úkonů (podání žaloby, výzva k plnění) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 19 C 4