14 C 159/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 717,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 7. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě pro něj zřídila a vedla účet č. [bankovní účet] a zavázala se mu na uvedený účet poskytnout peněžní prostředky do výše 146 000 Kč k čerpání prostřednictvím kreditní karty nebo bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % poskytnutých nevrácených peněžních prostředků podle stavu ke dni vystavení výpisu, nejméně však ve výši 500 Kč nebo ve výši poskytnutých nevrácených peněžních prostředků, pokud činila méně než 500 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet splátku ve výši 7 300 Kč měsíčně na základě výpisu z běžného účtu žalovaného, podle něhož jeho dlouhodobý příjem činil 48 700 Kč měsíčně a jeho výdaje činily 17 433,81 Kč měsíčně, dále na základě zprávy z bankovního registru CBCB, na základě interních databází, databáze neplatných dokladů a insolvenčního rejstříku. Žalovaný se dále zavázal platit z poskytovaných peněžních prostředků žalobkyni za jí poskytované služby poplatky vždy za uplynulý měsíc. Žalobkyně byla oprávněna v případě porušení smluvních povinností žalovaným prohlásit za okamžitě splatné všechny dosud nesplatné pohledávky z předmětné smlouvy. Žalovaný neplnil své dluhy řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 14. 6. 2021. Nevrácená část z poskytnutých peněžních prostředků činila 139 717,09 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky tvořeného smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, oběma jednak kapitalizovanými 14. 6. 2021 do podání žaloby, k němuž došlo dne 16. 3. 2022, a dále běžícími od 17. 3. 2022 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení byly v souladu se smlouvou vypočteny podle skutečného počtu dnů v měsíci a 360 dnů v roce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě, z žádosti o poskytnutí úvěru, z předsmluvních informací ke kreditní kartě, ze záznamu o podpisu klienta k žádosti a ze záznamu o podpisu klienta k předsmluvním informacím soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 7. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky do výše 146 000 Kč k čerpání prostřednictvím kreditní karty, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému vydat, nebo bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného u žalobkyně a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ke dni vystavení výpisu zaslaného žalobkyní žalovanému elektronicky vždy za kalendářní měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč nebo ve výši poskytnutých nevrácených peněžních prostředků, pokud ke dni vystavení výpisu činila méně než 500 Kč, a to se splatností vždy ke 14. dni v měsíci. Pokud žalovaný nesplatil všechny úrok do dne splatnosti splátky, byla žalobkyně oprávněna je následující den uspokojit z poskytovaných peněžních prostředků. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatky za související služby, a to ve výši 30 Kč měsíčně za služby spojené s kreditní kartou, ve výši 50 Kč za výběr hotovosti kreditní kartou z bankomatu žalobkyně, ve výši 100 Kč za výběr hotovosti kreditní kartou z bankomatu jiné banky v České republice, ve výši 150 Kč za převod poskytovaných peněžních prostředků na běžný účet žalovaného u žalobkyně, ve výši 135 Kč ročně za pojištění ztráty a krádeže kreditní karty ve variantě Basic a ve výši 560 Kč za cestovní pojištění ve variantně Classic, ve výši 300 Kč za každou upomínku zaslanou žalovanému v případě jeho prodlení a ve výši 500 Kč za výzvu k zaplacení dlužné částky rovněž zaslanou žalovanému v případě jeho prodlení. Žalobkyně byla v případě prodlení žalovaného se splácením oprávněna pohledávku ze smlouvy zesplatnit. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] kreditní kartu. Žalovaný smlouvu uzavřel na základě své žádosti z téhož dne podepsané elektronicky. 5. Z bodů 4.3 a 4.4 obchodních podmínek pro [anonymizováno] kreditní kartu účinných od 1. 11. 2019 soud zjistil, že úrok a úrok z prodlení se počítaly podle skutečného počtu dní v měsíci a 360 dnů v roce a účtované poplatky byly placeny z poskytovaných peněžních prostředků vždy za uplynulý měsíc. 6. Z dat o žádosti, z CRIF, z informací z Credit Bureau, z výpisu z přijatých plateb na účet [číslo] za období od 31. 1. 2020 do 15. 7. 2020 a z výpisu všech transakcí na účtu [číslo] za období od 31. 1. 2020 do 17. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet ujednané splátky na základě nahlížení do databází a na základě posouzení transakcí na běžném účtu žalovaného u žalobkyně, přičemž žalovaný sám uvedl, že je podnikatelem s čistým měsíčním příjmem ve výši 48 700 Kč a s pravidelnými měsíčními výdaji ve výši 10 000 Kč. 7. Dále soud z výpisu historie účtu [číslo] zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému v jeden okamžik peněžní prostředky nejvýše ve výši 154 040,44 Kč, a to na základě plateb kreditní kartou, dále výběry hotovosti kreditní kartou z bankomatů žalobkyně i jiných bank v České republice, převody na účet [číslo] úhradou účtovaných poplatků a úhradou úroků. Žalovaný splácel ujednané splátky řádně do 14. 12. 2020 a po jeho poslední splátce ze dne 29. 9. 2021 ve výši 10 000 Kč konečná výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků činila 139 717,09 Kč. 8. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu včetně obálky s dodejkou soud zjistil, že dopisem ze dne 25. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dluhu ve výši 20 631,35 Kč do 24. 4. 2021 a upozornila jej, že v případě nezaplacení v uvedené lhůtě zesplatní celou pohledávku ze smlouvy. 9. Z oznámení o zesplatnění úvěru včetně obálky s dodejkou soud zjistil, že dopisem ze dne 16. 6. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že všechny své pohledávky ze smlouvy ze dne 19. 7. 2020 prohlásila za splatné ke dni 14. 6. 2021. 10. Konečně z dopisu ze dne 1. 3. 2022 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že dopisem odeslaným téhož dne zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění. 11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých žalobkyní předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě v jeho prospěch poskytla peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně v ujednaných splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním prohlásila všechny své pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 14. 6. 2021 Konečná výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků činila 139 717,09 Kč. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ (s ) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 13. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na předmětnou pohledávku s příslušenstvím něčeho zaplatil nad rámec částek plynoucích z žalobkyní předložených písemných důkazů. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž žalobkyni vedle částky 139 717,09 Kč jako nevrácených peněžních prostředků přiznal rovněž příslušenství pohledávky, jež je tvořeno úrokem v ujednané výši 19,9 % ročně za prvních 90 dnů prodlení žalovaného a za následující dny ve výši 8,05 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a dále úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť nesplacením peněžitého dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a tím mu vznikla povinnost platit úrok z prodlení, a to ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., oběma jednak kapitalizovanými do dne podání žaloby a dále běžícími ode dne následujícího až do zaplacení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že p