14 C 19/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 120 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel uzavřela s žalovanou dne 26. 5. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 4 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původního věřitele [webová adresa]. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr původnímu věřiteli spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč do 25. 6. 2016, což však neučinila. Dne 3. 3. 2021 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh neplnila ničeho, přestože jí byla právním zástupcem žalobkyně dne 13. 4. 2021 zaslána upomínka před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná jako úvěrovaná a společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě úvěrující poskytl žalované dne 26. 5. 2016 úvěr ve výši 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] a žalovaná se jej zavázala vrátit do 25. 6. 2016 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] potvrzení o odeslání finančních prostředků). Předmětná pohledávka vůči žalované byla úvěrujícím postoupena dne 3. 3. 2021 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 13. 4. 2021 s tím, že dluh činil celkem 5 120 Kč a žalovaná byla vyzvána k jeho zaplacení (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího lístku). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 5 120 Kč s příslušenstvím je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), v níž se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr ve výši 4 000 Kč vrátit do 25. 6. 2016 společně s poplatkem ve výši 1 120 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svou povinnost vyplývající ze shora citované smlouvy vrátit poskytnuté peněžní prostředky splnila řádně a včas či že by na svůj dluh cokoliv zaplatila. Žalované tak byla uložena povinnost k zaplacení částky 5 120 Kč jako nesplaceného úvěru a poplatku za jeho poskytnutí. Povinnost k zaplacení zákonného úroku se opírá o § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když nezaplacením peněžitého dluhu se žalovaná dostala do prodlení, a proto jí vznikla povinnost platit úrok z prodlení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a 1880 o. z., když předmětná pohledávka byla úvěrujícím na žalobkyni postoupena. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř 7. Žalobkyně, jež byla v řízení zcela úspěšná, by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo nákladů řízení. Soudu je však z úřední činnosti známo, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu proti téže žalované dne 6. 5. 2021 další žalobu, kterou se rovněž domáhala zaplacení částky z titulu pohledávky z nevrácené mikropůjčky z roku 2016, která byla na žalobkyni postoupena. O dané žalobě bylo vedeno řízení pod sp. zn. 40 C 358/2021 a bylo jí zcela vyhověno, přičemž žalobkyni byla též přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni nepochybně ničeho nebránilo uplatnit oba nároky v jediné žalobě. Pokud by byly oba nároky uplatněny v jedné žalobě, výše nákladů řízení by byla totožná, jako byla žalobkyni přiznána v řízení ve věci sp. zn. 40 C 358/2021. Soud proto shledal náklady vynaložené žalobkyní v tomto řízení neúčelnými, jejich náhradu jí tudíž nepřiznal.