14 C 93/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 3. 12. 2018 smlouvu [číslo], v níž se zavázala poskytnout žalovanému k průběžnému čerpání peněžní prostředky do celkové okamžité výše 18 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně vždy nejpozději do 1 roku od jejich čerpání a dále zaplatit související poplatky, přičemž každou jeho splátkou se možnost čerpání peněžních prostředků obnovovala o částku ve výši splátky. [právnická osoba] poskytla žalovanému ujednané peněžní prostředky a dopisem ze dne 10. 12. 2019 jej vyzvala k okamžitému splacení dlužné částky 18 000 Kč, což žalovaný neučinil. Pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 30. 1. 2020. Žalovaný dluh nesplnil ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] ze dne 3. 12. 2018 a z akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 3. 12. 2018 smlouvu, v níž se zavázala poskytnout mu na jeho běžném účtu č. [bankovní účet] peněžní prostředky do celkové okamžité výše 18 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně vždy nejpozději do 1 roku od jejich čerpání, přičemž každou jeho splátkou se možnost čerpání peněžních prostředků obnovovala o částku ve výši splátky. Žalovaný se rovněž zavázal udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí za 3 po sobě jdoucí kalendářní měsíce v průměrné měsíční výši nejméně jedné třetiny celkové aktuální výše čerpaných peněžních prostředků a společnost [právnická osoba] byla v případě nesplnění uvedené povinnosti žalovaným oprávněna prohlásit dosud nesplacené peněžní prostředky za splatné. 5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že v období od 11. 5. 2019 do 7. 12. 2019 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, z nichž ničeho nesplatil, a zároveň ve prospěch jeho běžnému účtu nebyla připsána žádná platba. 6. Dále soud z výpisu z povoleného debetu zjistil, že nesplacený úrok ke dni 30. 11. 2019 činil 2 162,40 Kč. 7. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu soud zjistil, že dopisem ze dne 10. 12. 2019 společnost [právnická osoba] prohlásila poskytnuté peněžní prostředky na běžném účtu za okamžitě splatné. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [číslo] [číslo] ze dne 30. 1. 2020 včetně přílohy č. 1, z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, z potvrzení úplaty ze dne 6. 2. 2020 a z vyrozumění o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 30. 1. 2020, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 11. 2. 2020. 9. Konečně z předžalobní výzvy k úhradě soud zjistil, že dopisem ze dne 2. 4. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění. 10. Na základě výše popsaných skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně nejpozději do 1 roku od poskytnutí. Dále se žalovaný zavázal zajistit, že na jeho běžný účet budou připsány platby za 3 po sobě jdoucí kalendářní měsíce v průměrné měsíční výši nejméně jedné třetiny celkové aktuální výše čerpaných peněžních prostředků, což nedodržel, společnost [právnická osoba] proto dne 10. 12. 2019 prohlásila poskytnuté peněžní prostředky za okamžitě splatné. Pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ (s ) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 12. Podle § 2665 o. z.,„ (u) jednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.“ 13. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § [číslo] ve spojení s § 2665 o. z., na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku vrátit do ujednaného termínu. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na předmětnou pohledávku s příslušenstvím něčeho zaplatil. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 a 1880 o. z. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž žalobkyni vedle částky 18 000 Kč jako nevráceného úvěru přiznal rovněž příslušenství pohledávky, jež je tvořeno úrokem ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru od data jeho splatnosti, a to jednak kapitalizovaným do dne 15. 1. 2020 a dále běžícím, a rovněž běžícím úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť nesplacením peněžitého dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a tím mu vznikla povinnost platit vedle jistiny dluhu a smluvního úroku též úrok z prodlení, a to ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. 52 C 210/2018, 68 C 362/2021, 19 C 138/2022, 19 C 147/2022 či 15 C 223/2022), jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.