17 C 80/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jejím zaměstnancem, přičemž působil jako řidič vnitrostátní a mezinárodní dopravy. Dne [datum] při výkonu pracovních úkolů žalovaný při řízení motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] a návěsu [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka] zřejmě přehlédl rozsvícení kontrolky ABS signalizující závadu a i přes toto upozornění pokračoval v jízdě, což způsobila poškození brzd a ložisek, jakož i následné přetržení brzdového systému na tahači. Žalobkyni na odstranění takto způsobené škody vynaložila náklady ve výši celkem 150 692 Kč. Dne [datum] byla s žalovaným uzavřena dohoda o uznání závazku a náhradě škody. Na základě této dohody byla část škody uhrazena z doplatku mzdy žalovaného za měsíc červenec roku 2020 v částce 32 238 Kč. Ohledně zbývajícího závazku žalovaného ve výši 118 454 Kč bylo ujednáno, že tento bude uhrazen nejpozději do [datum]. Žalovaný pak nezaplil ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Na tomto základě se žalobkyně domáhá zaplacení dlužných 118 454 Kč, jakož i příslušných úroků z prodlení za období od [datum] do zaplacení. 2. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 3. Z předložených listinných důkazů (pracovní smlouva ze dne [datum], osvědčení o registraci vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], osvědčení o registraci návěsu [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka], faktury [číslo] dohoda o uznání závazku k náhradě škody ze dne [datum], výplatní páska pro žalovaného za měsíc červenec roku 2020, výzvy ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] s dokladem o doručení), které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, soud shledal jako zcela důvěryhodné, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu, na jejímž základě žalovaný pro žalobkyni od [datum] pracoval jako řidič vnitrostátní a mezinárodní dopravy. Žalovaný při plnění pracovních úkolů dne [datum] způsobil svým zaviněným jednáním poškození na žalobkyní poskytnutých pracovních prostředcích (tj. na motorovém vozidle [anonymizována dvě slova], [registrační značka] a návěsu [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka]), přičemž žalobkyně na odstranění takto vzniklé škody následně vynaložila částku 150 692 Kč. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohod o uznání celkového závazku k náhradě škody vzniklé výše popsaným způsobem ve výši 150 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal svůj závazek uhradit nejpozději do [datum]. Současně bylo ujednáno, že část závazku bude uhrazena doplatkem mzdy žalovaného za měsíc červenec roku 2020. Dle dohody účastníků byla doplatkem mzdy žalovaného za měsíc červenec roku 2020 uhrazena částka 32 238 Kč, avšak dále nebylo na zbývajících celkem 118 454 Kč zaplaceno ničeho. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení závazku předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla doručena dne [datum], avšak žalovaný nezaplatil ničeho. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tedy jako pracovněprávní vztah řídící se zákoníkem práce (§ 1 písm. a/ a § 4 zák.č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dále jen„ ZP“), přičemž současně byla aplikována obecná úprava zákoníku občanského (zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. 5. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. ZP), to ve znění jejího dodatku (§ 40 a násl. ZP). Zaměstnanec (žalovaný) zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi způsobil zaměstnavateli (žalobkyni) škodu, pročež je povinen nahradit ji (§ 250 odst. 1 ZP) a to v penězích, leda-by ji odčinil uvedením v předešlý stav (§ 257 odst. 1 ZP). Zaměstnavatel (žalobkyně) se zaměstnancem (žalovaným) výši požadované náhrady škody projednal, přičemž výsledkem jednání účastníků byla písemná dohoda o způsobu náhrady škody, v jejímž rámci zaměstnanec (žalovaný) škodu uznal a zavázal se jejímu zaplacení (§ 263 odst. 1, 2 ZP). Na uznaném závazku však žalovaný plnil jen částečně, pročeš se s dnem následujícím po sjednaném dni splatnosti ocitl v prodlení s uhrazeným zbývající části svého závazku (§ 1968 OZ“). Od tohoto dne pak žalobkyni svědčí právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.). 7. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 28 283,80 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 17 580 Kč, tj. 3* 5 860 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 900 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 3 880,80 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 5 923 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 1 odst. 1 písm. b/ Sazebníku soudních poplatků). 8. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).