18 C 187/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 600 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] bylo na vyhrazeném parkovišti na pozemní komunikaci před budovou [adresa], [ulice] v [obec] zjištěno vozidlo tovární značky Fiat, které vykazovalo značky vraku. Dotčená komunikace je ve vlastnictví žalobce. Vozidlo bylo odstaveno na vyhrazené parkoviště Policie ČR, neboť tvořilo překážku v silničním provozu dle ust. § 2 pím.e) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a to na pokyn strážníka [číslo] Městské policie [obec]. Následným ohledáním vozidla byl po odstranění barvy z předního skla zjištěn VIN vozidla [anonymizováno] [bankovní účet], k němuž je podle karty vozidla přiřazena [registrační značka] a provozovatelem vozidla byl zjištěn žalovaný. Žalobce uhradil dne [datum] [právnická osoba] spol. s r.o., na jehož odstavném parkovišti bylo vozidlo umístěno, náklady spojené s odstraněním vozidla z komunikace a jeho umístěním na odstavné parkoviště ve výši 5 600 Kč. Žalobce následně přeúčtoval tyto náklady žalovanému ve faktuře [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný tuto dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. Podáním došlým zdejšímu soudu dne [datum] likvidátor žalovaného uznal nárok žalobce co do důvodu a výše a navrhl vydání rozsudku pro uznání. Dle ust. § 153a odst.1 věta prvá o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Vzhledem k tomu, že v daném případě byly splněny podmínky shora citovaného ustanovení, soud k návrhu žalovaného rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. Ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě a z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že dne [datum] bylo na vyhrazeném parkovišti na pozemní komunikaci před budovou [adresa], [ulice] v [obec] zjištěno vozidlo tovární značky Fiat, které vykazovalo značky vraku. Dotčená komunikace je ve vlastnictví žalobce. Vozidlo bylo odstaveno na vyhrazené parkoviště Policie ČR, neboť tvořilo překážku v silničním provozu dle ust. § 2 pím.e) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a to na pokyn strážníka [číslo] Městské policie [obec]. Následným ohledáním vozidla byl po odstranění barvy z předního skla zjištěn VIN vozidla [anonymizováno] [bankovní účet], k němuž je podle karty vozidla přiřazena [registrační značka] a provozovatelem vozidla byl zjištěn žalovaný. Žalobce uhradil dne [datum] [právnická osoba] spol. s r.o., na jehož odstavném parkovišti bylo vozidlo umístěno, náklady spojené s odstraněním vozidla z komunikace a jeho umístěním na odstavné parkoviště ve výši 5 600 Kč žalobce následně přeúčtoval tyto náklady žalovanému ve faktuře [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný tuto dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku žalobci neuhradil, nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z ust. § 27 odst. 5 a § 45 odst.1 a 4 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust.. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 1 6000 Kč sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále ze dvou paušálů nezastoupeného účastníka (ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.) á 300 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.