18 C 263/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, když úvěr měl být splacen nejpozději [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách právního předchůdce žalobce. Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh akceptoval a původní věřitel, právní předchůdce žalobce, žalovanému vyplatil dne [datum] na žalovaným sdělený účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však jemu poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce dosud neuhradil, ač byl upomenut. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, když úvěr měl být splacen nejpozději [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách právního předchůdce žalobce. Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh akceptoval a původní věřitel, právní předchůdce žalobce, žalovanému vyplatil dne [datum] na žalovaným sdělený účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 10 000 Kč (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, informace o spotřebitelském úvěru, doklad o zaslání finanční částky). Žalovaný však jemu poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce dosud neuhradil, ač byl upomenut. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky). žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu dlužné částky (předžalobní upomínka z [datum]). Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku žalobci a ani jeho právnímu předchůdci neuhradil, nesplnil svojí povinnost vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy s právním předchůdcem žalobce a ust. § 2395 a násl. o.z. a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by řádně dostál svým závazkům. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě soud v řízení úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se v daném případě jedná o návrh, který byl podán žalobcem zastoupeným opakovaně týmž právním zástupcem ve skutkově shodných věcech. Tyto návrhy jsou právním zástupcem žalobce podávány shodně na ustáleném vzoru, když podstatná část náležitostí návrhu zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného, výše dlužné částky, toho, kdy byl úvěr poskytnut a v jaké výši. Takováto podání jsou svojí povahou spíše administrativním úkonem než úkonem právní služby a dle názoru soudu tak žalobci přísluší náklady za právní zastoupení ve snížené sazbě dle ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak jsou tvořeny žalobcem zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále třemi úkony právní služby á 200 Kč – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby + 21% DPH a 3 x režijní paušál á 100 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.