19 C 18/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 33 997 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo], z titulu smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne [datum]. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze dne [datum] a zanikl k [datum]. Žalovaná byt užívala i po skončení nájemního vztahu a na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila, když za užívání bytu neuhradila částku odpovídající měsíčnímu nájemnému a zálohám za plnění poskytovaná společně s užíváním bytu za měsíce únor až červenec 2021, 6x 5 398 Kč, neuhradila nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 1 609 Kč. 2. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. 3. Z listin předložených k důkazu žalobcem soud zjistil, že žalobce je vlastníkem budovy [adresa], objekt bydlení, [anonymizováno] [část obce], kde je situován byt [číslo] který na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] jako nájemce užívala žalovaná. Žalobce dal žalované výpověď z nájmu tohoto bytu dopisem ze dne [datum] (informace z katastru nemovitostí, nájemní smlouva č. [spisová značka] [číslo], protokol o předání a převzetí bytu, výpověď z nájmu bytu ze dne [datum]). Žalovaná dlouhodobě neplatí za užívání předmětného bytu ničeho a to ani v období od února do července 2021, kdy předpis nájemného a záloh na služby činil 5 398 Kč měsíčně. Zároveň žalované vznikl nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 1 609 Kč (konto uživatele). O zaplacení dluhu byla žalovaná upomenuta předžalobní výzvou ze dne [datum] (předžalobní výzva, podací arch). 4. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu bytu v souladu s ust. § 2201 ve spojení s § 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Nájem bytu zanikl výpovědí ze strany pronajímatele ke dni [datum] a vzhledem k tomu, že po skončení nájemního vztahu žalovaná předmětný byt nevyklidila, náleží žalobci jako pronajímateli právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného a náhrad za služby poskytované ve spojení s užíváním bytu v souladu s § 2295 o.z. a to až do dne, kdy žalovaná byt skutečně pronajímateli odevzdá. Nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu v období od února do července 2021 činily 5 398 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by v rozhodném období na úhradu za užívání bytu cokoliv zaplatila, nebo že by vyrovnala nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl, když pokud jde o náklady za spotřebované služby posoudil soud nárok žalobce dle § 2991 odst. l a 2 o.z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán v souladu s § 1970 o.z. 5. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující dlužné vyúčtování služeb. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 1 360 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Z daného důvodu soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a dále náhradu hotových výdajů jako účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen, dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za tři úkony (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby). 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.