19 C 235/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 464,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce jako pronajímatel poskytl žalovanému nájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný je dle nájemní smlouvy povinen hradit měsíční nájemné spolu se zálohami na služby nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Žalovaný dluží žalobci nedoplatek ve výši 428 Kč z vyúčtování služeb za rok 2020 a zároveň úrok z prodlení za platbu nájemného a úhrady za služby za 7/ 2019 a 6/ 2020, tyto úroky z prodlení žalobce kapitalizoval částkou 36,95 Kč. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Soud vzal z listin předložených žalobcem za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem je byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce vystavil žalovanému vyúčtování za spotřebované služby za rok 2020, podle nějž vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 428 Kč. Vzhledem k opožděné platbě nájemného a záloh za služby za měsíce červenec 2019 a červen 2020 žalobce kapitalizoval úrok z prodlení ke dni [datum] částkou 36,95 Kč (nájemní smlouva, vyúčtování služeb za rok 2020, evidenční list, upomínka, podací arch). Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva dle § 663 ve spojení s § 685 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Nároky uplatněné žalobou soud posoudil v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) podle ustanovení § 2201 ve spojení s ustanoveními § 2302 a násl. o.z., žalobce v průběhu řízení prokázal, že žalovaný je nájemcem předmětného bytu, bylo mu vystaveno vyúčtování služeb za rok 2020 s vyčísleným nedoplatkem, žalovaný naproti tomu netvrdil ani neprokázal, že by dluh z tohoto vyúčtování uhradil, a proto soud žalobě v tomto směru vyhověl. Soud rovněž přiznal žalobci úrok z prodlení, jednak za prodlení s nedoplatkem z vyúčtování služeb za rok 2020 a dále i za prodlení s platbami nájemného a záloh na služby za červenec 2019 a červen 2020 dle § 1970 o.z. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující dlužné vyúčtování služeb. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 400 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Z daného důvodu soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a dále náhradu hotových výdajů jako účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen, dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za tři úkony (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby).