24 C 233/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 66 577 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovaným spolu s jeho manželkou [jméno] [příjmení] Smlouvu o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 28. 4. 2016. Dodatkem [číslo] ke smlouvě č. [spisová značka] [číslo] a na základě dohody o odděleném bydlení manželů ze dne [datum] se žalovaný stal výlučným nájemcem bytu. Předmětem smlouvy bylo užívání bytu [číslo] umístěného v domě na adrese [adresa]. Žalovaný je povinen hradit žalobci měsíčně nájemné spolu se zálohami na úhradu plnění poskytovaných společně s užíváním bytu řádně a včas, přičemž toto je splatné vždy do posledního dne v měsíci. Žalobce eviduje za žalovaným dlužnou částku ve výši celkem 66 577 Kč, skládající se z nedoplatku na nájemném za měsíce srpen až prosinec 2021 a leden až únor 2022 každý měsíc ve výši 9 511 Kč [ulice] platba je tvořena částkou 2 448 Kč na zálohy na služby, a částkou 7 063 Kč na nájemném. Žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil, a to ani po zaslání upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v podané žalobě (č.l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným a jeho manželkou paní [jméno] [příjmení] jako nájemci uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě níž pronajímatel přenechal nájemcům do užívání byt [číslo] o velikosti 3+1 ve 5. patře domu [adresa] ulice [ulice] v [obec a číslo] - [část obce], kdy nájem byl sjednán na dobu určitou a nájemce se ve smlouvě zavázal hradit nájemné a zálohy na úhradu plnění poskytovaných společně s užíváním bytu měsíčně ve výši, jaká je uvedena v evidenčním listu (nájemní smlouva ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí). Dne [datum] dodatkem k výše specifikované nájemní smlouvě se žalovaný stal výlučným nájemce výše specifikovaného bytu (Dodatek [číslo] ke smlouvě č. [spisová značka] [číslo] ze dne 22. 7. 2020). Nájemné bylo sjednáno ve výši 89,57 Kč za 1m2 a poskytování služeb spojených s nájmem bytu a náhrada za toto plnění se stanovení dohodou a konkrétní výše měsíčního nájemného a záloh na úhradu cen služeb je uvedena v evidenčním listu. [ulice] nájemné spolu se zálohami se žalovaný zavázal hradit v dohodnutém termínu, nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné (čl. V. smlouvy). Výše nájemného a záloh za služby od [datum] činila 9 511 Kč (evidenční list pro výpočet nájemného ze dne [datum]). Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce srpen až prosinec 2021 a leden a únor 2022 v celkové výši 66 577 Kč, tedy 7 měsíců po 9 511 Kč (Evidence předpisů a plateb). Žalobce žalovaného opakovaně upomínal o úhradu dluhu (Upomínka ze dne [datum], Předžalobní výzva ze dne [datum], potvrzení podání). 6. Po provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období, tedy v srpnu 2021 až v únoru 2022 nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa] (§ 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). S tím se pojila povinnost žalovaného řádně a včas platit nájemné, poplatky za bytové vybavení a za služby v celkové výši 9 511 Kč měsíčně. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by nájemné a poplatky byly zcela a včas uhrazeny. V řízení rovněž nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by k zániku nájmu bytu došlo před měsícem února 2022. Z daného důvodu žalovaného stíhá povinnost k úhradě nájemného a poplatků za služby za dobu trvání nájmu a povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 66 577 Kč. 7. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na poslední vývoj judikatury Ústavního soudu týkající se práva na náhradu nákladů právního zastoupení statutárních měst a jejich městských, se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přidržel stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012 (viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]). V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalobce, kterým je v tomto řízení [územní celek], nepochybně disponuje takovým materiálním a personálním vybavením, aby pouze svými pracovníky a zaměstnanci mohl podávat žaloby k soudu, účastnit se jednání a hájit svá práva a zájmy. Konečně skutečnosti, které by měly takový závěr vyvracet, v řízení tvrzeny nebyly. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 3 264 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 664 Kč dle položky [číslo] bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků a dále paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 x 300 Kč), dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.