24 C 54/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Nymburce dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaná dne [datum] cestovala [anonymizována tři slova], čímž došlo mezi žalovanou a žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni tak vznikl v souladu s § 2550 o.z. nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a v souladu s čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatila ničeho, přestože byla dne [datum] předžalobně upomenuta. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 1. 2022, č.j. 12 C 309/2021-26, bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti Okresního soudu v Nymburce, a po právní moci tohoto usnesení byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že částku 1 524 Kč odeslala dne [datum] na účet č. [bankovní účet]. Podáním ze dne [datum], doplněné dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení jistiny ve výši 1 524 Kč, s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] dlužnu jistinu žalobkyni uhradila. Žalobkyně i nadále setrvala na svém nároku na zaplacení úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Soud tedy v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. částečně zastavil a rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. Dále soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v podané žalobě (č.l. 4 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] cestovala metrem linkou B provozovanou žalobkyní, přičemž na zastávce [ulice] byla vyzvána k předložení platného jízdního dokladu. Žalovaná se na výzvu platným jízdním dokladem neprokázala (zápis [číslo] o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]). Dle čl. 8 odst. 2 je přepravní kontrolor oprávněn požadovat od cestujícího předložení jízdního dokladu. Cestující je povinen na vyzvání pověřené osoby kdykoliv během přepravy nebo během pobytu ve vyznačeném přepravním prostoru a v okamžiku vystoupení z tramvaje, z autobusu, z trolejbusu nebo z plavidla nebo v okamžiku, kdy opouští přepravní prostor, neprodleně předložit jízdní doklad. V případě jízdy bez platného jízdního dokladu nebo jiného porušení Smluvních přepravních podmínek je přepravní kontrolor oprávněn ukládat a vybírat stanovenou přirážku a odebrat neplatnou jízdenku (Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] platné od [datum], Tarif [anonymizována tři slova] platný od [datum]). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému (informace pro cestující, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání). Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalovanou částku až po podání žaloby, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.). O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.