27 C 168/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 16. 2. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 462 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že se žalovaným uzavřela dne 31. 10. 2019 (zaplacením první splátky sjednaného pojistného) pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo modulární autopojištění. Pojistné bylo stanoveno v měsíční částce 477 Kč. Pro nezaslání údajů a snímku o tachometru byl vystaven předpis pojistného zohledňující skutečně ujeté kilometry. Žalovaný nehradil pojistné řádně a včas, a to ani po urgenci ze strany žalobkyně, v němž byl též upozorněn na možnost zániku pojistné smlouvy, nebude-li dlužné pojistné ve lhůtě k tomu stanovené zaplaceno. Žalovaný dlužné pojistné nezaplatil, pojistná smlouva tak zanikla s účinky ke dni 4. 2. 2021. Dlužné pojistné činí částku 8 462 Kč, kterou žalovaný neuhradil, ačkoliv byl žalobkyní dne 4. 1. 2022 upomenut předžalobní výzvou. Podáním ze dne 3. 3. 2022 žalobkyně upřesnila, že v důsledku nedodání fotografie tachometru došlo k navýšení pojistného od 31. 10. 2020. Po část doby platnosti smlouvy žalovaný pojistné hradil, žalováno je tak dlužné pojistné pouze za období od 31. 7. 2020 do 4. 2. 2021. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen z.p.v.) pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastníka tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 věta první z.p.v., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně dne 31. 10. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla –„ [anonymizováno]“; tovární značky Ford Escort, [registrační značka], kdy měsíční pojistné bylo sjednáno ve výši 477 Kč. Dne 31. 10. 2019 byl vystaven předpis ve výši 4 266 Kč na zohlednění skutečně ujetých kilometrů pojištěného vozidla a od 31. 10. 2020 bylo měsíční pojistné navýšeno na 864 Kč měsíčně (smlouva [číslo] přehled předpisů a plateb pojistné smlouvy [číslo] potvrzení o úhradě prvního pojistného, e-mailová intervence k pojistné smlouvě). Žalovaný včas a řádně neuhradil stanovené pojistné a byl proto vyzván k uhrazení nedoplatku (upozornění na neuhrazené pojistné ze dne 23. 12. 2020). Žalovaný přes toto upozornění ničeho na pojistné neuhradil a pojistná smlouva tak zanikla ke dni 4. 2. 2021. Za období od 31. 10. 2019 do 4. 2. 2021, po započítání dílčích úhrad, činí nezaplacené pojistné celkem částku 8 462 Kč spolu se dvěma poplatky za upomínku ve výši 50 Kč a žalovaný byl vyzván, aby tuto dlužnou částku uhradil (oznámení o zániku pojištění ze dne 28. 2. 2021, přehled předepsaných a došlých plateb k pojistné smlouvě [číslo]), kdy žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Žalovaný byl následně právním zástupcem žalobkyně předžalobně upomenut k zaplacení dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne 4. 1. 2022 včetně informací o podané zásilce). 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] (postupem dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.), jejímž předmětem bylo pojištění motorového vozidla tov. značky Ford Escort, [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno ve výši 477 Kč (později 864 Kč) splatné měsíčně a žalovaný řádně nehradil žalobkyni pojistné, včetně mimořádného vyúčtování pro nedodané informace o tachometru pojištěného vozidla. Pojistná smlouva následně zanikla dne 4. 2. 2021 (§ 12 odst. 1 písm. e) z.p.v.). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužné pojistné za období od 31. 10. 2019 do 31. 1. 2021, tj. do kdy žalobkyně pojistné požaduje, řádně uhradil. Pojistné bylo takto žalobkyní vyúčtované ve výši žalované částky, se zahrnutím 2 poplatků za upomínku 50 Kč (§ 13 odst. 2 věta první z.p.v.). Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení od 5. 2. 2021 (ode dne po zániku pojistné smlouvy). Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a.t.) z tarifní hodnoty ve výši 1 379 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 14a a.t.). Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu dlužného pojistného, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o pojištění a pojistné nebylo za určité období zaplaceno. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů za vyjádření ze dne 3. 3. 2022 a ze dne 27. 4. 2022, neboť jimi žalobkyně pouze doplňovala údaje, které měly být obsaženy již v žalobě, a nešlo tak o náklady účelné ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 7. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení.