27 C 432/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se po žalované domáhala zaplacení částky 7 252 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že uzavřela se žalovanou dne 3. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. V podmínkách smlouvy je mj. stanoveno, že žalovaná byla povinna každý měsíc uhradit minimální splátku úvěru 300 Kč. Poněvadž se žalovaná dostala do prodlení se splácením dluhu, stal se dle podmínek smlouvy celý dluh splatným. Žalovaná přesto dlužnou částku v době splatnosti vcelku neuhradila, když žalobkyně eviduje pouze částečnou úhradu ve výši 1 552 Kč, a je tak od 1. 4. 2021 v prodlení. Žalovaná částka se, při zohlednění této dílčí platby, skládá z žalobou specifikované jistiny, poplatku za čerpání úvěru, úroku, účelně vynaložených nákladů a ze zákonného úroku z prodlení požadovaného od 1. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaná do dne podání žaloby na žalovanou částku nezaplatila ničeho, přestože byla dne 15. 6. 2021 předžalobně upomenuta. 2. Soud v dané věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v rámci svého žalobního návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 3. 12. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované dne 3. 12. 2020 poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 300 Kč. Žalovaná byla rovněž povinna spolu s jistinou hradit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny a smluvní úrok 20 % měsíčně z dlužné částky. V případě, že se celý dluh stane splatným, byla žalovaná povinna nadále k úhradě úroku ve výši (již jen) 8 % z dlužné částky. Úroky se průběžně stávají součástí jistiny. Celý dluh se stává splatným v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se splácením po dobu delší než dva měsíce. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc. V rámci uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] výpis z účtu žalobkyně, sken OP). Žalovaná na žalovanou částku uhradila k 10. 2. 2021 pouze částku 1 552 Kč, ničeho dalšího již neuhradila, dostala se do prodlení a její celkový dluh vůči žalobkyni tak činí částku 7 252 Kč (výpisy k revolvingovému úvěru [číslo] za období od 11. 1. 2021 do 11. 6. 2021). K zaplacení dlužné částky v celkové výši 11 729 Kč byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně výzvou před podáním žaloby ze dne 15. 6. 2021 (výzva ze dne 15. 6. 2021, podací arch). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že dne 3. 12. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), na základě níž byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem z poskytnuté částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj závazek vyplývající ze shora citované smlouvy splnila řádně a včas, či že by na úhradu svého závazku zaplatila něčeho nad rámec žalobkyní uvedené částky. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 7 252 Kč jakožto souhrnu dlužné jistiny, poplatku, úroků a náhrad účelně vynaložených nákladů (§ 2395 o.z.). Vzhledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 252 Kč za období od 1. 4. 2021 do zaplacení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby v celkové výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.), vše včetně příslušné 21 % DPH (§ 14a a.t.). Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu dlužné peněžité částky, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru a žalovaná poskytnutou částku úvěru řádně a včas nezaplatila. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.