27 C 457/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odpůrčí žalobou podanou dne 2. 12. 2021 se žalobce domáhal určení, že„ kupní smlouva uzavřená dne 30. 7. 2021 mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (jakožto stranou prodávající) a žalovanou (jakožto stranou kupující), jejímž předmětem jsou nemovité věci, zde jednotka [číslo] byt, nacházející se v budově [adresa], postavené na parc. [číslo] zapsaná na [list vlastnictví], spoluvlastnický podíl na společných částech nemovitých věcí, zde budovy [adresa], postavené na parc. [číslo] ve výši [číslo], včetně spoluvlastnického podílu na parc. [číslo] ve výši [číslo], vše zapsané na [list vlastnictví], spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na jednotce [číslo] garáž, nacházející se v budově [adresa], postavené na parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], spoluvlastnický podíl na společných částech nemovitých věcí, zde budovy [adresa], postavené na parc. [číslo] ve výši [číslo] z [číslo], včetně spoluvlastnického podílu na parc. [číslo] ve výši [číslo] z [číslo], vše zapsané na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce], obec Praha, jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je vůči žalobci neúčinná, a to ve vztahu k pohledávce žalobce za [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], z titulu smlouvy o úvěru.“ Žalobce uvedl, že má vůči společnosti [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši jistiny 18 000 000 Kč. Dále uvedl, že dne 30. 7. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba] kupní smlouvu, kterou na žalovaného převedla vlastnické právo k nemovitostem popsaným v žalobním návrhu, vlastnické právo žalovaného k nemovitostem je ke dni podání žaloby zapsáno v katastru nemovitostí. Kupní smlouvou bylo zkráceno právo žalobce na uspokojení se z majetku dlužníka pro případ, že úvěr nebude vrácen řádně a včas. K převodu vlastnictví došlo bez vědomí žalobce, který se dovolává neúčinnosti kupní smlouvy dle § 590 odst. 1 písm. b) o.z. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela odmítl. Uvedl, že od společnosti [právnická osoba] skutečně koupil nemovitosti, z větší části odpovídající žalobnímu popisu, nedošlo k tomu však kupní smlouvou ze dne 30. 7. 2021, nýbrž ze dne 11. 6. 2019, s právními účinky vkladu ke dni 30. 7. 2019. V kupní smlouvě byl navíc žalovaný ubezpečen o absenci právních vad nemovitostí, vč. výslovného prohlášení prodávajícího, že neexistují práva třetích osob, jež by mohla založit neúčinnost smlouvy. Společně s dalšími okolnostmi tak žalovaný vynaložil přiměřenou opatrnost, o pohledávce žalobce ničeho nevěděl a vědět nemohl. Žalobce neprokazuje, že by žalovanému byl znám úmysl společnosti [právnická osoba] zkrátit věřitele, zároveň lhůta 2 let již uplynula, podmínky § 590 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tedy nebyly naplněny. 3. Usnesením ze dne 20. 1. 2022, č.j. 27 C 457/2021-20 soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k tvrzené pohledávce za společností [právnická osoba], a to zejména ve směru její vykonatelnosti. Po marném uplynutí lhůty soud nařídil ústní jednání na den 8. 4. 2022, předvolání bylo právnímu zástupci žalobce řádně doručeno dne 3. 2. 2022. 4. Podáním ze dne 8. 2. 2022 navrhl žalobce přerušení řízení (a odročení jednání) do skončení řízení, v němž se po společnosti [právnická osoba] domáhá zaplacení předmětné pohledávky, kdy žaloba byla podána dne 7. 2. 2022. Pohledávka doposud není vykonatelná, proto je třeba řízení o odpůrčí žalobě přerušit. 5. Usnesením ze dne 10. 2. 2022, č.j. 27 C 457/2021-26, soud návrh žalobce na přerušení řízení zamítl (v podrobnostech viz předmětné usnesení), a dále z tohoto důvodu sdělil, že jednání odročeno nebude. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 10. 2. 2022 a právní moci nabylo dne 15. 2. 2022. 6. Dne 8. 4. 2022 se ve věci konalo první ústní jednání, k němuž se žalobce (jeho právní zástupce) bez omluvy nedostavil, ačkoli žádosti o odročení nebylo vyhověno (viz výše). V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. 7. Dle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Dle odst. 2 se neúčinnost právního jednání dlužníka zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). 8. Dle § 590 odst. 1 písm. b) o.z. se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit. 9. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 10. Soud po zhodnocení skutkových tvrzení obou stran dospěl k jednoznačnému závěru, že za stávajících žalobních tvrzení je zjevné, že nárok byl žalobou uplatněn nedůvodně. Soud byl připraven na ústním jednání poskytnout žalobci příslušná poučení dle § 118a o.s.ř, což však bylo znemožněno nepřítomností žalobce, přičemž uvedená poučení lze poskytnout výhradně na ústním jednání. Dle konstantní judikatury se účastník, jenž se bez důvodné žádosti o odročení k ústnímu jednání nedostaví, vzdává dobrodiní poučení dle §118a o.s.ř. S ohledem na výše uvedené soud ve věci neprovedl žádné dokazování (a veškeré důkazní návrhy zamítl), neboť žalobní nárok žalobce byl jednak vyvrácen jeho vlastními skutkovými tvrzeními, jednak žalobce neunesl procesní břemeno tvrzení a důkazní. 11. Podmínky úspěšnosti odpůrčí žaloby jsou stanoveny jednak obecné (§ 589 o.z.) jednak speciální (§590 o.z.); podmínky musejí být naplněny kumulativně, přičemž obecné podmínky jsou zkoumány přednostně před podmínkami speciálními. Ustanovení § 589 o.z. stanoví tyto obecné podmínky: 1. existence vykonatelné pohledávky žalobce za dlužníkem (za třetí osobou, která právně jednala ve prospěch žalovaného), 2. existence konkrétního (odporovaného) právního jednání dlužníka, 3. odporované právní jednání je právní jednání zkracující (zkracuje uspokojení předmětné pohledávky žalobce za dlužníkem). 12. Z tvrzení v samotné žalobě nevyplynulo, že by měl žalobce za společností [právnická osoba] vykonatelnou pohledávku, k výzvě soudu žalobce tvrzení o vykonatelnosti pohledávky nedoplnil. V návrhu na přerušení řízení pak žalobce jednoznačně konstatoval, že pohledávka (doposud) vykonatelná není, a právě za účelem vyčkání nabytí vykonatelnosti navrhl přerušení řízení. Návrh na přerušení řízení byl pravomocně zamítnut s ohledem na nepoužitelnost dřívější judikatury za účinnosti tzv. nového občanského zákoníku (v podrobnostech viz předmětné usnesení). K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k existenci vykonatelné pohledávky (alespoň) ke dni 8. 4. 2022 nemohl být žalobce na jednání vyzván z důvodu své nepřítomnosti (viz výše). Jelikož za stávajících skutkových tvrzení žalobce k okamžiku vyhlášení rozsudku (§ 154 o.s.ř.) vyplynulo, že pohledávka vykonatelná není, bylo třeba zamítnout žalobu již jen z tohoto důvodu. Pro úplnost soud poznamenává, že je mu z úřední činnosti známo, že řízení o žalobě žalobce proti společnosti [právnická osoba], o zaplacení předmětné pohledávky, jejíž podání bylo avizováno v návrhu na přerušení řízení, bylo již zastaveno, a to pro nezaplacení soudního poplatku. 13. Žalobce zároveň neunesl důkazní břemeno k existenci právního jednání, jemuž bylo žalobou odporováno. Žalobce výslovně uvedl, že se domáhá určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 30. 7. 2021. Žádnou takovou smlouvu však k důkazu nepředložil, a to ani poté, kdy se seznámil se skutkovým tvrzením žalovaného, že žádná taková smlouva uzavřena nebyla, když předmětné nemovitosti byly na žalovaného převedeny kupní smlouvou ze dne 11. 6. 2019. Žalobce ani v navazujícím návrhu na přerušení řízení nezměnil svá skutková tvrzení (např. v tom smyslu, že se spletl v označení data smlouvy) a předmětnou smlouvu ze dne 30. 7. 2021 rovněž nepředložil. K doplnění důkazních návrhů nemohl být žalobce vyzván ani na ústním jednání dne 8. 4. 2022, neboť se k němu nedostavil (viz výše). Pokud žalobce v žalobě kupní smlouvu ze dne 30. 7. 2021 sice označil k důkazu, avšak do konce řízení tuto nepředložil a ani nenavrhl soudu, aby se jí pokusil opatřit a od koho (§ 129 odst. 2 o.s.ř.), a to navíc při vědomí výslovného tvrzení žalovaného o neexistenci takové smlouvy, nejednalo se o důkazní návrh způsobilý, resp. žalobce jeho provedení sám zmařil. 14. Konečně žalobce neunesl ani břemeno tvrzení, a to k tomu, že kupní smlouva ze dne 30. 7. 2021 byla právním jednáním zkracujícím. Odborná literatura sice uvádí, že“ výměna“ nemovité věci za peníze bude zásadně naplňovat podmínky zkracujícího jednání, je však přesto třeba vždy posuzovat konkrétní okolnosti případu. Žalobce přitom v průběhu řízení neuvedl žá