27 C 460/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 30. 9. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem (dále jen původní věřitel) a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 3. 2. 2016, na jejímž základě původní věřitel, po prověření úvěruschopnosti žalovaného, poskytl tomuto úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 3. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 4. 2021, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. Doplněním ze dne 24. 1. 2022 žalobkyně specifikovala žalovaného v seznamu postoupených pohledávek doloženého k důkazu. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím distančních prostředků dne 3. 2. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému stejného dne poskytnuta na účet č. [bankovní účet] celá částka úvěru 5 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč do 4. 3. 2016 (Smlouva o úvěru, sken občanského průkazu žalovaného, potvrzení o provedené platbě z účtu žalobkyně). Žalovaný byl stejného dne informován o svých právech vyplývajících ze zákona č. 257/2016 Sb. (formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 3. 3. 2021 (smlouva o postoupení pohledávky účinná ke stejnému dni, seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dopisem ze dne 13. 4. 2021. Žalovaný byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 13. 4. 2021 k zaplacení dlužné částky celkem 6 400 Kč a nákladů zastoupení (předžalobní upomínka ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího lístku). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky k 3. 3. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze stejného dne uzavřené s původním věřitelem, aktivní legitimace žalobkyně tedy vyplývá z ust. § 1879 a 1880 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 3. 2. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 5 000 Kč (ust. § 2395 a násl. o.z.), na základě níž žalovaný čerpal zmíněný úvěr. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný neplnil řádně své závazky pro něj vyplývající z uzavřené smlouvy, když se dostal do prodlení s hrazením svých splatných závazků, tedy jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a sjednaného příslušenství. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by své závazky vyplývající ze shora citované smlouvy splnil řádně a včas či že by na úhradu svého závazku něčeho zaplatil. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby) podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t., vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu pohledávek plynoucích z jednoduchého spotřebitelského úvěru, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru a tento řádně a včas nezaplatil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby, jak je ostatně patrné z celkového znění žalobního návrhu i z doložených listin. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Za doplnění žaloby ze dne 24. 1. 2022 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť přesné označení žalovaného v seznamu postoupených pohledávek mělo být již součástí prvotní žaloby a soud tak tento úkon neshledal účelným ve smyslu § 142 o.s.ř. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.