33 C 113/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž soud uloží žalované povinnost vyklidit byt [číslo] o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím, nacházející se v 5. podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], [katastrální uzemí] a vyklizený žalobkyni odevzdat ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. [příjmení] předmětného bytu je žalobkyně a na základě smlouvy o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] uzavřené dne [datum rozhodnutí] mezi účastníky se žalovaný stala jeho nájemkyní. Nájem byl sjednán na dobu určitou a to v délce dvou let. Vzhledem k tomu, že žalovaná hrubým způsobem porušovala své povinnosti vyplývající z citované smlouvy o nájmu bytu, když nehradila řádně nájemné a zálohy za služby po dobu více než tří měsíců, dala jí žalobkyně výpověď z nájmu předmětného bytu datovanou dne [datum], a to z důvodu dle § 2288 odst. 1 zákona [číslo] Sbírky. K podání výpovědi byl oprávněn Odbor bytového fondu [stát. instituce] na základě usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná výpověď převzala osobně dne [datum], nájem tudíž skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby ke dni [datum]. Žalovaná byla povinna vyklidit byt nejpozději k tomuto datu, což neučinila. Žalovaná nevznesla proti výpovědi námitky a nepodala u zdejšího soudu žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. V předmětné výpovědi žalobkyně žalovanou upozornila na možnost podání žaloby na vyklizení bytu v případě, kdy byt po ukončení doby nájmu žalovaná nevyklidí a žalobkyni nepředá. Dopisem ze dne [datum] žalovaná kontaktovala žalobkyni se žádostí o možnost dalšího bydlení v předmětném bytě, avšak žalobkyně s návrhem žalované nesouhlasila, což jí sdělila e-mailovým podáním ze dne [datum], ve kterém žalované sdělila, že trvá na svém požadavku na odevzdání bytu a současně znovu vyzvala žalovanou k jeho vyklizení. Na toto podání žalobkyni již žalovaná žádným způsobem nereagovala, předmětný byt nevyklidila a žalobkyni jej neodevzdala, takže jej nadále užívá bez právního důvodu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy žalobkyni nezbylo, než se obrátit na soud. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila. Žalované bylo předvolání k uvedenému jednání doručeno dne [datum] s tím, že jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Pověřený zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 4. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1042 o.z., dle nějž se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. V dané věci žalovaná po zániku nájemního vztahu užívala byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a náleží ji náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 2 x 300 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhl. 254/ 2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).