33 C 187/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne (datum) domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši (částka). Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako vlastník dosud nezkolaudovaného domu vybudovaného na pozemku parc. (číslo) v k.ú, (obec) uzavřel se žalovaným jako osobou podnikající podle živnostenského zákona v oboru„ pokrývačství a tesařství“ ústní smlouvu o dílo, v níž se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobce kompletní střechu, tedy veškeré práce tesařské a pokrývačské na shora uvedeném domě. Žalovaný předmětné práce započal, avšak nedokončil, střecha domu zůstala bez krytiny a to přesto, že žalobce poskytl žalovanému v průběhu (anonymizováno) (rok) dostatečné finanční zálohy na její pořízení. Poté, co žalovaný přes veškeré urgence žalobce krytinu žalobci nedodal a střechu nepokryl, byl žalobce nucen krytinu koupit sám a zaplatit tak za ni duplicitně znovu. Skutkové okolnosti, jež se odehrály mezi žalobcem a žalovaným byly řešeny (stát. instituce) (obec) a vyústily v konkrétní definování dlužné částky a uzavření ústní dohody o narovnání mezi účastníky, ve které se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku (částka). Na tuto pohledávku však žalovaný uhradil žalobci dne (datum) pouze částku (částka). Na základě výzvy před podáním žaloby, kterou vyhotovil pro žalobce jeho tehdejší právní zástupce, došlo mezi účastníky ke společné schůzce, při které bylo stranami sepsáno a podepsáno písemné uznání dluhu ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) a uzavřena tak vzájemná dohoda o zaplacení zbývající částky (částka), kdy žalovaný výslovně uznal tento svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše a celý tento dluh se zavázal žalobci splatit v pravidelných měsíčních splátkách po (částka) měsíčně, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem (anonymizováno) (rok) a to pod ztrátou výhody splátek. Pro případ porušení povinnosti splácet si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši (částka). Žalovaný neuhradil dosud žalobci žádnou sjednanou splátku, přestože první splátka se stala splatnou již ke dni (datum), čímž se stal celý dluh splatným a to včetně sjednané smluvní pokuty. Žalobce tedy požaduje zaplacení dlužné částky (částka), smluvní pokuty ve výši (částka), zákonného úroku z prodlení z dlužné částky (částka), a to ode dne následujícího po splatnosti první splátky, tj. ode dne (datum) a rovněž i náhradu nákladů řízení, jež byl nucen vynaložit. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den (datum), ke kterému se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo předvolání k uvedenému jednání doručeno dne (datum) s tím, že jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaný, jak již shora uvedeno, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, žalobce, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 5. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. 6. V posuzované věci se jedná o nárok žalobce vycházející ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, tzn. o nárok ve smyslu ust. § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“), dále pak je předmětem nároku smluvní pokuta (§ 2048 a násl. o.z.) s tím, že tento nárok žalobce přímo vyplývá z uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce (částka) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce (částka) a dále nákladů, jež byl žalobce nucen vynaložit k uplatnění své pohledávky u soudu, kdy přesto, že již v současné době právně zastoupen není, tak jeho původní právní zástupce JUDr. (jméno) (příjmení), advokát se sídlem (adresa), za což vystavil žalobci fakturu (číslo) (rok) ze dne (datum) na částku (částka) a fakturu (číslo) (rok) ze dne (datum) na částku (částka), a žalobce mu obě uvedené faktury již uhradil.