33 C 57/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou u soudu dne (datum) se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši (částka) s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako cestující využil dne (datum) přepravních služeb společnosti (právnická osoba), ([příjmení]), se sídlem (adresa), když cestoval vlakem (číslo) mezi stanicemi (obec) – (část obce) a (obec) – hlavní nádraží, přičemž porušil § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a rovněž povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. SPPO, neboť cestoval bez platného jízdního dokladu. Žalovaný nezaplatil jízdné ve výši (částka) dle Tarifu (anonymizována dvě slova) pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel a za porušení této povinnosti mu vznikla povinnost zaplatit přepravci přirážku k jízdnému ve výši (částka), a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem (anonymizována dvě slova) pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, (účinnost). Žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil, takže ke dni podání žaloby dlužná částka činí (částka). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tj. ode dne (datum) do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne (datum) mezi původním věřitelem společností (právnická osoba), ([příjmení]) jako postupitelem a společností (právnická osoba), ([příjmení]) jako postupníkem přešla uvedená pohledávka na žalobkyni. Žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoli mu bylo postoupení pohledávky oznámeno a byl o zaplacení dluhu upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne (datum), jež v sobě obsahuje i oznámení o postoupení dané pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které předložila žalobkyně, neboť žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, a učinil následující závěry o skutkovém stavu: Dne (datum) cestoval žalovaný ve vlaku (číslo) mezi stanicemi (obec) – (část obce) a (obec) – hlavní nádraží, který provozuje právní předchůdkyně žalobkyně společnost (právnická osoba), a při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, tzn. že ani po výzvě neuhradil jízdné ve výši (částka) stanovené Tarifem (anonymizována dvě slova). Za porušení povinnosti uhradit jízdné mu vznikla povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši (částka) (zjištěno z Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne (datum)), žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil. Předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne (datum) a seznamu konkrétních postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne (datum) s tím, že toto oznámení o postoupení pohledávky je součástí předžalobní upomínky, jíž byl žalovaný zároveň vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky (zjištěno z Výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne (datum), včetně podacího archu). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky (částka) s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku společnosti (právnická osoba) byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“), na základě níž vznikla žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně stanovené jízdné. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě a jízdné neuhradil a je tudíž povinen zaplatit jízdné ve výši (částka) (§ 2550 o.z.) a rovněž i přirážku k jízdnému v částce (částka) (§ 2048, § 2052 o.z.). Jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy byla rovněž provedena přepravní kontrola. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku (částka). Povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky se opírá o ustanovení § 1970 o. z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 o. z. 6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. V souladu s ustanovením § 137 o. s. ř. jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (tři úkony právní služby po (částka): příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění – ustanovení § 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ advokátního tarifu), třemi režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu), a to vše včetně 21 % DPH ve výši (částka) Celkem má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši (částka). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.