33 C 62/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nedoplatku na vyúčtování záloh za období (anonymizováno) (rok) – (anonymizováno) (rok). V dané věci se první jednání konalo dne (datum). Žaloba byla žalovanému doručena dne (datum), předvolání k prvnímu jednání včetně poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání (kancelářský vzor (číslo)) bylo žalovanému doručeno dne (datum). Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 téhož ustanovení nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Vzhledem k tomu, že vztah mezi účastníky soud posuzuje dle ustanovení § 1176 a násl. o.z., dospěl soud k závěru, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. (spisová značka). Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Žalobce se k jednání dostavil a vydání rozsudku pro zmeškání navrhl. Tvrzení žalobce obsažená v žalobě se tak považují za nesporná. Z tvrzení žalobce obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci přitom vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce (částka) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce (částka) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši (částka) sestávající z částky (částka) za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po (částka) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky (částka) ve výši (částka).