60 C 41/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 530 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem: metrem - linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobce byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona a vznikla mu zákonná povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč, kdy výše jízdného vyplývá z platného Tarifu PID. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč, kdy oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá ze žalobcem v žalobě citované právní úpravy a z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek PID. Splatnost pohledávky na úhradu jízdného a úhradu smluvní pokuty nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaný dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobce s tímto postupem souhlasil (č.l. 4 spisu), žalovaný ani jeho zákonný zástupce se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalovaný dne [datum] ve [anonymizováno] hod cestoval dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem hl. m. Prahy (metrem - linkou B) a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem s tím, že převzal stejnopis zápisu o provedené přepravní kontrole a podepsal jej (výpis z obchodního rejstříku žalobce, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dluhu (výzva k úhradě ze dne [datum], doručenka). 5. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobcem byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o.z.“ /, § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb.), na základě níž vzniklo žalovanému právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a zároveň vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci stanovené jízdné. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě a neprokázal se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b/ zák. č. 266/1994 Sb.) a je tak povinen zaplatit dlužné jízdné ve výši 30 Kč (§ 2550 o.z., čl. XIII. Tarifu PID) a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (§ 2048 o.z., čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). 6. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 530 Kč. S ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se data jízdy. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z přepravního řádu a neuhradil jízdné a přirážku k jízdnému. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) a třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Celková výše nákladů řízení činí 2 089 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.