60 C 52/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 525 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jakožto dopravce zajišťuje dopravní obslužnost ve městě [obec] a přilehlých obcích při přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou a veřejnou osobní drážní dopravu podle jízdního řádu a tarifu a předem vyhlášených smluvních přepravních podmínek v Přepravním a tarifním věstníku. Žalobce je povinen spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého cestujícího, jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a tarif (§ 18 písm. d/ zákona o silniční dopravě, § 36 písm. b/ zákona o drahách). Žalobce je oprávněn prostřednictvím pověřené osoby kontrolovat, zda cestující má platný jízdní doklad, případně uložit cestujícímu zaplatit přirážku k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje (§ 18a odst. 1 písm. c/ zákona o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b/ zákona o drahách). Cestující, který se při kontrole neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit dopravci jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Žalobce ve schválených smluvních přepravních podmínkách a tarifu stanovil výši základního jízdného částkou 25 Kč a výši přirážky částkou 1 500 Kč (§ 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě, § 37 odst. 6 zákona o drahách). Žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod nastoupil do vozidla žalobce, kterým žalobce provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě ve městě [obec], čímž byla mezi žalobcem jakožto dopravcem a žalovaným jakožto cestujícím uzavřena přepravní smlouva, avšak žalobcem pověřená osoba při kontrole ve voze tramvajové linky 1 na zastávce [obec] zjistila, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, o čemž byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Žalobci tak vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého závazku, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a čl. 9 odst. 13 Smluvních přepravních podmínek žalobce uplatňuje vůči žalovanému nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky do zaplacení. V souladu s ust. čl. 9 odst. 12 Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému [územní celek] se za datum splatnosti považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobce s tímto postupem souhlasil (č.l. 5 spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalovaný byl dne [datum] v [údaj o čase] hodin na lince [číslo] provozované žalobcem v zastávce [obec] kontrolován žalobcem pověřenou osobou a na výzvu pověřené osoby se žalovaný neprokázal jízdním dokladem, když celkem k úhradě včetně přirážky k jízdnému byla částka 1 525 Kč (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky s tím, že se jedná o pohledávku z jízdného a přirážky k jízdnému, kdy žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu dne [datum] (výzva k úhradě, podací arch). Dle Tarifu Integrovaného dopravního systému [územní celek] cena přestupní jízdenky pro 60 minut je 25 Kč s tím, že dle čl. 9 bodu 5. Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému [územní celek] výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu je 1 500 Kč. 6. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku Dopravního podniku [územní celek], a.s. byly mezi [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s. a žalovaným konkludentně uzavřeny smlouvy o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb.), na základě nichž vzniklo žalovanému právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a zároveň vznikla žalovanému povinnost zaplatit stanovené jízdné. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze smluv o přepravě a neprokázal se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b/, c/ zák. č. 266/1994 Sb.) a je tak povinen zaplatit jízdné ve výši 25 Kč (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., Tarif Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje) a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (§ 2048 zák. č. 89/2012 Sb. článek 9 bod 5. Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje). 7. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 525 Kč. S ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se data jízdy. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem opakovaně řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z přepravního řádu a neuhradil jízdné a přirážku k jízdnému. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) a třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to vše včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.