67 C 123/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 4 278 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentoval tím, že žalovaná na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] 2021 ze dne [datum] užívá byt [číslo] umístěný v domě na adrese [adresa žalované]. Dle článku V. smlouvy se žalovaná zavázala hradit za užívání bytu nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Za měsíc září 2021 činilo nájemné a zálohy na služby částku 12 422 Kč, žalovaná však žalobci uhradila pouze částku 8 144 Kč a zbývá jí uhradit 4 278 Kč. Tuto částku neuhradila ani přes výzvu ze strany žalobce ze dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a) o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když účastníci řízení se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jakou nájemcem byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaná užívá bytovou jednotku [číslo] o velikosti 3+1 nacházející se v 5. NP domu [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo]. Nájem byl stanoven na dobu 2 let a nájemné bylo ujednáno ve výši 8 476 Kč měsíčně, zálohy na služby ve výši 3 946 Kč měsíčně (smlouva o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] 2021 ze dne [datum], evidenční list pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platný od [datum]). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou platby za měsíc září 2021, na který uhradila pouze částečně dne [datum] částku 394 Kč a dne [datum] částku 7 750 Kč, tj. celkem 8 144 Kč. Žalované tak zbývá uhradit částka 4 278 Kč (výpočet příslušenství pohledávky). Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů od doručení upomínky (předžalobní upomínka ze dne [datum] vč. kopie dodejky). Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 4 278 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva (§ 2201 zák. č. 89/2012 Sb.), na základě které užívá žalovaná předmětnou bytovou jednotku za sjednané nájemné vč. záloh za služby ve výši 12 440 Kč. Žalovaná za měsíc září 2021 uhradila nájemné pouze ve výši 8 144 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobci dlužné nájemné ve výši 4 278 Kč již uhradila. Žalovaná rovněž nikterak nerozporovala, že by v předmětnou dobu byt neužívala. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když nárok žalobce se opírá o § 2217 a násl. o.z.. Z důvodu prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) jí byla rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Žalobce je největší veřejná korporace v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o dlužné nájemné. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené a soud v rámci náhrady nákladů řízení žalobci přiznal pouze účelně vynaložené náklady spočívající v náhradě, která jinak náleží nezastoupenému účastníkovi. V této souvislosti je třeba odkázat i na závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 2396/09, III. ÚS 2984/09, II. ÚS 376/12, I. ÚS 1979/16, III. ÚS 3061/17), dle nichž„ U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ V rámci náhrady nákladů řízení soud tak žalobci přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu, a dále dva režijní paušály po 300 Kč dle § 151 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění před podáním žaloby a sepis žaloby). S ohledem na skutečnost, že se jedná o náhradu nákladů řízení žalobce, nikoliv o odměnu zástupce, soud nepřiznal náhradu za DPH. V souhrnu tvoří nálady řízení částku 1 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.