67 C 435/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 270,03 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NKRI a BRKI. Úvěr vč. poplatku, tj. celková částka ve výši 20 270,03 Kč měla být ze strany žalovaného splacena nejpozději dne [datum]. Žalovaný však čerpanou jistinu úvěru k tomuto dni nesplatil, ačkoliv byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby tak činí dlužná jistina úvěru činila částku 10 000 Kč a dlužný poplatek částku 10 270,03 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut. Žalobkyně pro úplnost uvedla, že na ni jako na nového věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila dne [datum] (čl. 32 spisu) a žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků řízení. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že si strany ujednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 270,03 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu 211 dnů a měl být splacen v pravidelných 6 měsíčních splátkách po 3 378,35 Kč vždy k 15. dni v měsíci (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky). Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne [datum] převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] (potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni jako novému věřiteli postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne). Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 20 270,03 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by žalobkyni poskytnutý úvěr řádně a včas uhradil. Žalovaný v řízení rovněž nerozporoval, že mu byly peněžní prostředky ze strany společnosti [právnická osoba], skutečně poskytnuty. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází z ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 812 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a dlužných částkách. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne [datum], neboť skutková tvrzení v něm obsažená0 měla být již součástí samotné žaloby. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 264 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.