67 C 68/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 017 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ pojištění MOJE JISTOTA“. Žalovaný však porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy, když řádně nehradil měsíční splátky pojistného, proto pojištění ke dni [datum] zaniklo. Za období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné částku 3 017 Kč, kterou žalovaný do dne podání žaloby nezaplatil, přestože byl předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č.l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným dne [datum] uzavřela pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění – MOJEJISTOTA. Počátek pojištění byl sjednán na den [datum] s tím, že pojistná smlouva byla uzavřena na dobu 21 let. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 680 Kč měsíčně (nabídka pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], potvrzení o pojistce ze dne [datum], pojistné podmínky, zdravotní dotazník pojištěného). Žalobkyně dne [datum] oznámila, že pojištění ke dni [datum] zaniklo z důvodu nezaplacení pojistného a současně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 3 017 Kč (oznámení o zániku pojištění ze dne [datum], upomínka ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky rovněž dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum] vč. potvrzení o podání z téhož dne). Na základě citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3 017 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení mezi sebou dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění s tím, že pojistné bylo splatné měsíčně ve výši 680 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by pojistné řádně hradil. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b) odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 726 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b) odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.