7 C 109/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu vyplatila dne 12. 6. 2019 částku 4 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], na adrese [webová adresa]. Žalovaný se zavázal splatit částku 4 000 Kč do 12. 7. 2019. Dne 19. 11. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému. Žalovaný předmětnou částku nesplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], [IČO], dne 12. 6. 2019 uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, v níž se zavázala poskytnout mu peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do dne 12. 7. 2019 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z všeobecných obchodních podmínek). [Právnická osoba], poskytla žalovanému dne 12. 6. 2019 peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z potvrzení o provedené platbě). Pohledávka vůči žalovanému byla společností společností [právnická osoba], postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 19. 11. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek). Zástupce žalobkyně dopisem ze dne 3. 12. 2021 oznámil žalovanému postoupení pohledávky a vyzval jej k plnění (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku). 5. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě společnost [právnická osoba], poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a žalovaný se je zavázal vrátit. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni smlouvou podle § 1879 a 1880 o. z. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, natož pak prokázáno, že by žalobkyni nebo společnosti [právnická osoba], z poskytnutých peněžních prostředků cokoliv splatil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč jako nevrácenou jistinu úvěru. Zároveň soud žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, jež je s ohledem na prodlení žalovaného se splacením peněžitého dluhu tvořeno úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupkyně žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (např. ve věci sp. zn. 7 C 250/2021, 9 C 314/2021 či 68 C 310/2021); jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.