7 C 261/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená mezi účastníky k datu 18. 6. 2021 je neplatná a že tuto (zpětně) neuznává. U žalovaného pracoval od 1. 9. 1994 v různých pracovních pozicích, je jeho dlouholetým zaměstnancem po dobu delší jak 25 let. Od 16. 3. 2020 byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Před uplynutím ochranné roční doby požádal o prodloužení pracovní neschopnosti příslušnou správu sociálního zabezpečení, ta mu byla prodloužena o 3 měsíce, a poté bylo oznámeno ošetřujícímu praktickému lékaři žalobce [titul] [jméno] [příjmení] její ukončení k 17. 6. 2021. Žalobce si nepamatuje, kdy mu lékař pracovní neschopnost ukončil, respektive, kdy mu ukončení oznámil, nicméně je zřejmé, že rozhodnutím [správy sociálního zabezpečení] [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne 20. května 2021 mu k 3. 3. 2021 byla stanovena invalidita pro závažné psychické onemocnění s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, což odpovídá invaliditě III. stupně. Podle názoru žalobce ošetřující lékař informoval žalovaného elektronicky o ukončení pracovní neschopnosti žalobce, žalovaný však nijak o tomto žalobce neinformoval. Žalobce byl ze situace zmaten a vystresován, a to zejména s ohledem na svou diagnózu, když bylo i zřejmé, že nebude moci nadále vykonávat pro zaměstnavatele sjednanou práci. Až dne 23. 6. či 24. 6. 2021 žalovaný žalobce kontaktoval telefonicky, a to prostřednictvím vrchního mistra [příjmení svědka 2], jež mu sdělil, že mu byla ukončena pracovní neschopnost, a protože se nedostavuje na pracoviště, jeho absence je vedena jako neomluvená a vyzval žalobce, aby se dostavil na pracoviště 28. 6. 2021 k projednání situace. V uvedený den se žalobce na pracoviště dostavil a místo toho, aby jej zaměstnavatel poslal na lékařskou prohlídku s tím, že by měl být dále stanoven jeho pracovní potenciál a případné pracovní zařazení, předložil mu dohodu o ukončení pracovního poměru zpětně k datu 17. 6. 2021. Pod pohrůžkou, že s ním rozváže pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí a vzniknou mu tak další problémy, žalobce tuto dohodu podepsal. 2. Následně si žalobce uvědomil veškeré okolnosti a souvislosti svého jednání a dopisem ze dne 10. 8. 2021 žalovanému sdělil, že považuje rozvázání pracovního poměru dohodou za neplatné, vyzval jej, aby mu zajistil termín u lékaře pracovnělékařských služeb za účelem posouzení jeho zdravotní způsobilosti v návaznosti na sjednaný druh práce. Na to však žalovaný nijak nereagoval, proto se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 18. 6. 2021 touto žalobou. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Podstatné pro rozvázání pracovního poměru nebyl zdravotní stav žalobce, ale skutečnost, že ten se bez řádné omluvy nedostavoval na místo svého pracoviště a byl dlouhodobě nekontaktní. Žalovaný se snažil žalobce průběžně od 22. 3. 2021 zkontaktovat za účelem zjištění, jak je na tom zdravotně, když je již přes rok v pracovní neschopnosti, vždy však neúspěšně, žalobce byl zcela nekontaktní. Až někdy v polovině dubna 2021 žalobce kontaktoval telefonicky vedoucího provozu [celé jméno svědka 4] [příjmení], že čeká na vyjádření lékařské posudkové komise, ale že se již nechce vrátit na své původní pracovní místo, protože má psychické problémy. Vedoucí provozu žalobce požádal, ať se ozve, až bude mít lékařské vyjádření, žalobce však byl opět nekontaktní, a proto jej ani nebylo možné vyslat na jakoukoli lékařskou prohlídku. Žalobce je svéprávný a jeho tvrzení, že byl„ ve stresu“ jej nijak neomlouvá. Dne 28. 6. 2021 se žalobce dostavil do kanceláře nadřízeného [celé jméno svědka 2], kde ve vší slušnosti byla projednána jeho neomluvená absence, žalovaný vylučuje jakýkoli psychický nátlak či pohrůžky. V rámci vstřícného jednání bylo žalobci navrženo, aby buď doložil dodatečně potvrzení lékaře, které by zpětně omluvilo jeho absenci v práci, a když žalobce sdělil, že takové potvrzení nemůže předložit, pak jedna z možností byla uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, a na to žalobce ze své svobodné vůle přistoupil. Žalobce se následně odebral za personalistkou [celé jméno svědkyně 3] do jedné budovy, i během této cesty měl čas si rozvázání pracovního poměru dohodou rozmyslet. I s touto zaměstnankyní žalobce stručně rozvázání pracovního poměru probral, radil se i telefonicky s členem odborové organizace [celé jméno svědka 1], i ten se jej na okolnosti rozvázání pracovního poměru dotazoval a po vysvětlení situace sdělil, že se v tomto za odborovou organizaci nebude nijak angažovat. Při jednání o ukončení pracovního poměru měl nadřízený žalobce pan [příjmení svědka 2] otevřené dveře (tak jako vždy), na tohoto pracovníka působil žalobce naprosto normálním způsobem, nepozoroval na něm pomatenost a podle jeho názoru si žalobce velmi dobře uvědomoval, co je projednáváno. To, že by absence na pracovišti mohla být podkladem pro ukončení pracovního poměru, tak jak účastníci učinili, nelze shledávat za žádnou výhrůžku a projednání této situace nemohlo u žalobce vést ke vzniku důvodné obavy z dalšího případného navazujícího jednání zaměstnavatele. Rozvázání pracovního poměru tedy žalovaný považuje za platné, a jak uvedeno, navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 4. K těmto tvrzením žalovaného pak žalobce namítá, že jednání žalovaného bylo účelové, a to zejména v době, kdy již byl informován od ošetřujícího lékaře žalobce o ukončení pracovní neschopnosti. Nijak se nesnažil žalobce kontaktovat, například SMS zprávami, a to už jen pro nutnost absolvovat mimořádnou lékařskou prohlídku pro přidělování práce. Žalovaný byl informován o tom, že žalobce je v pracovní neschopnosti s psychickými problémy, žalobce doložil žalovanému posudek o invaliditě s tím, že trpí obsedantní a kompulsivní poruchou, smíšenou anxiózní depresivní poruchou a smíšenou osobnostní poruchou s paranoidními rysy. Zdravotní stav žalobce se zhoršil i v souvislosti s pandemií Covid od března 2020, kdy se u něj přidala porucha soustředění, nárůst tísně, úzkosti, nejistota a obsedantní symptomatika. V takovém stavu si žalobce objektivně neuvědomil svoji povinnost oznámit žalovanému, že mu obvodní lékař ukončil pracovní neschopnost, neboť byl uznán invalidním III. stupně a že je třeba se prioritně dohodnout se zaměstnavatelem na absolvování pracovnělékařské prohlídky. Žalovaný prostřednictvím svého pracovníka žalobci sdělil, že pokud neuzavře dohodu, bude s ním okamžitě zrušen pracovní poměr pro neomluvenou absenci, což bude mít uvedenou ve výstupních dokumentech a bude mít problém v případě ucházení se o další zaměstnání. Tato informace vyvolala u žalobce s ohledem i na jeho zdravotní stav v jeho uvažování takovou nejistotu, úzkost a zmatek, že dohodu podepsal. I když se snažil kontaktovat člena odborové organizace, a žádal o radu, ta mu nebyla poskytnuta, neboť když se tento odborový pracovník dozvěděl, že žalobce měl několikadenní absenci, nechtěl se ve věci nijak dále angažovat. Postup žalovaného byl v rozporu s dobrými mravy a byl formou zneužití výkonu práva se záměrem nevyplatit žalobci odstupné podle kolektivní smlouvy, když se dalo jednoznačně očekávat, že nebude schopen vykonávat sjednanou práci z důvodu dlouhodobé ztráty způsobilosti k výkonu této práce a pracovní poměr s ním měl být rozvázán ze strany žalovaného výpovědí podle § 52 písm. e) zákona práce nebo dohodou z týchž důvodů na základě zdravotního posudku lékaře pracovnělékařských služeb vydaného v rámci mimořádné pracovnělékařské prohlídky, k jejímuž absolvování však žalovaný žalobce nijak nevyzval. 5. Žalovaný dále namítal, že pokud by se žalobce dostavil do zaměstnání, bylo by o jeho pracovním zařazení rozhodováno na základě závěru mimořádné pracovnělékařské prohlídky. Tuto povinnost však žalobce odmítl s tím, že mu byl přiznán invalidní důchod (byť žádný doklad o tom nepředložil), nicméně ani takový doklad by nebyl pro zaměstnavatele podkladem pro ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů, tím může být pouze odpovídající závěr pracovně lékařského posudku. Lékařskou prohlídku však žalobce odmítl při svém dostavení se na pracoviště a byla s ním uzavřena nyní napadená dohoda o ukončení pracovního poměru. 6. Soud dále provedl výslech svědka [celé jméno svědka 1], pracovníka žalovaného a člena vedení odborové organizace. Žalobce tvrdil, že s tímto svědkem vzhledem k jeho postavení v odborové organizaci projednával celou situaci před tím, než dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsal. Svědek nicméně vyloučil, že by se pamatoval na jednání s žalobcem v této souvislosti, vypověděl pouze, že se jej žalobce dotazoval na okolnosti výpovědi a zda ji má podat. Svědek vylíčení žalobce příliš nerozuměl. Z jeho výpovědi soud nemohl učinit žádné relevantní závěry, neboť svědek vylučoval jakoukoli bližší znalost okolností ukončení pracovního poměru žalobce. 7. Dále soud provedl výslech svědka [celé jméno svědka 2], přímého nadřízeného žalobce. Ten vypověděl, že v době nemoci žalobce