§ 29 zákoník práce – Seznámení zaměstnanců s obsahem smlouvy
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 29 zákoníku práce stanovuje povinnost smluvních stran kolektivní smlouvy seznámit zaměstnance s jejím obsahem a zajistit její přístupnost. Smluvní strany kolektivní smlouvy (např. zaměstnavatel a odborová organizace) musí informovat zaměstnance o obsahu této smlouvy nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření. (§ 29 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Lhůta nebo doba: „…jsou povinny s obsahem kolektivní smlouvy seznámit zaměstnance nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření“
- Judikatura: na § 29 odkazuje 150 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Smluvní strany kolektivní smlouvy jsou povinny s obsahem kolektivní smlouvy seznámit zaměstnance nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby byla kolektivní smlouva přístupná všem jeho zaměstnancům.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Smluvní strany kolektivní smlouvy (např. zaměstnavatel a odborová organizace) musí informovat zaměstnance o obsahu této smlouvy nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření.
- Zaměstnavatel má povinnost zajistit, aby každý zaměstnanec měl možnost se s kolektivní smlouvou seznámit, například jejím vyvěšením na přístupném místě nebo zpřístupněním v elektronické podobě.
- Cílem je zajistit informovanost zaměstnanců o jejich právech a povinnostech, které vyplývají z kolektivní smlouvy.
Na co si dát pozor
- Lhůta 15 dnů pro seznámení zaměstnanců s kolektivní smlouvou je závazná.
- Nestačí pouze informovat o existenci smlouvy, ale je nutné seznámit zaměstnance s jejím obsahem a zajistit její přístupnost.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 29
Jak soudy aplikují § 29
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu proto také dovodila, že i když § 29 odst. 2 zák. práce účastníkům umožňuje dohodnout v pracovní smlouvě další podmínky, na kterých mají zájem, musí se tyto další podmínky pohybovat – jde-li o pracovněprávní nároky – v rámci stanoveném pracovněprávními předpisy (srov. již uvedené rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1280/97, a ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 737/2004).
Podle ustanovení § 29 odst. 1 zák. práce v pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout: a) druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, b) místo výkonu práce (obec a organizační jednotku nebo jinak určené místo), c) den nástupu do práce.
Kromě toho je toto ujednání v rozporu s ustanovením § 29 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, neboť závazek zaměstnance v něm obsažený přesahuje dobu jednoho roku.
Právní otázky
Související
§ 1 (Zákon o zrušení obsoletních právních pře)§ 3 Vysvětlení základních pojmů použitých v sezna (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kte)§ 3 Vysvětlení základních pojmů použitých v sezna (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kte)