7 C 36/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 3. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný dne 27. 11. 2017 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem smlouvu o úvěru [číslo] v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 15 % ročně ve 14 splátkách, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 27. 1. 2019. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr dne 27. 11. 2017. Před poskytnutím úvěr původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně jako postupník uzavřela s původním věřitelem jako postupitelem dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ze svého dluhu nesplatil ničeho, přestože mu dne 26. 2. 2020 byla zaslána výzva k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z písemných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 27. 11. 2017 byla mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se je zavázal úvěrujícímu splatit spolu s úrokem ve výši 15 % ročně ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce od splatnosti předchozí splátky. Úvěrující posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 22 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 11. 2017). Pohledávka vůči žalovanému byla úvěrujícím postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně přílohy č. 1 – seznamu postupovaných pohledávek). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne 26. 2. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího lístku). 5. Na základě shora citovaných písemných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), v níž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 22 000 Kč včetně úroku splácet pravidelnými měsíčními splátkami. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj dluh vyplývající z uzavřené smlouvy splnila řádně a včas nebo na předmětnou pohledávku něčeho zaplatil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána podle § 1879 a 1880 o. z., když na ni byla předmětná pohledávka původním věřitelem postoupena. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž žalobkyni přiznal rovněž a příslušenství pohledávky, které je tvořeno úrokem ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a dále zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., když nezaplacením dluhu se žalovaný dostala do prodlení, proto mu vznikla povinnost platit vedle jistiny dluhu a smluvních úroků též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 332 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež právní zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 67 C 418/2021, 10 C 66/2021 nebo 40 C 226/2021), jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.