7 C 73/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 999,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 9. 2020 uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dále dne 10. 9. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, na jehož základě bylo žalovanému téhož dne umožněno čerpání kontokorentu ve výši 30 000 Kč na výše uvedeném účtu. Nedílnou součástí dodatku byly podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti. Žalobkyně mu proto kontokorent zablokovala, aby jej nemohl dále čerpat, a dopisem ze dne 26. 11. 2021 kontokorent zesplatnila. Ke dni 10. 11. 2021 jako dni zesplatnění nevrácená jistina kontokorentu činila 29 999,88 Kč. Žalovaný z ní nesplatil ničeho. Žalobkyně požadovala po žalovaném rovněž zaplacení příslušenství pohledávky tvořeného kapitalizovaným smluvním úrokem z neplacené jistiny kontokorentu od 1. 9. 2021 do 9. 11. 2021 ve výši 1 087,40 Kč, dále smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 29 999,88 Kč od 10. 11. 2021 do 9. 12. 2021, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 29 999,88 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 999,88 Kč od 10. 12. 2021 jako 10. dne po zesplatnění do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že dne 10. 9. 2020 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] na dobu neurčitou. 5. Z dodatku číslo 1 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 10. 9. 2020 byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek k rámcové smlouvě [číslo] na jehož základě bylo žalovanému umožněno přečerpat peněžní prostředky na běžném účtu č. [bankovní účet] do záporného zůstatku až o částku 30 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni úrok z přečerpané částky ve výši 18,9 % ročně, a to vždy podle výše přečerpání na konci jednotlivých dnů v kalendářním měsíci se splatností v první den následujícího kalendářního měsíce na vrub předmětného účtu. Dále se žalovaný zavázal zcela vyrovnat záporný zůstatek na účtu nejpozději do 1 roku od jeho vzniku a udržovat na účtu takový zůstatek, aby z něho mohly být placeny úroky, aniž by byla překročena sjednaná částka nejvyššího povoleného záporného zůstatku. Součástí dodatku byly podmínky pro používání kontokorentu. 6. Z podmínek pro používání kontokorentu účinných od 19. 5. 2019 soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného s plněním jeho dluhu byla žalobkyně oprávněna prohlásit přečerpané peněžní prostředky za ihned splatné a při jejich nesplacení do 10 dnů požadovat také úrok z prodlení. 7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaný dne 10. 9. 2020 přečerpal peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet] do záporného zůstatku, který již nevyrovnal, přičemž ke dni 5. 10. 2020 zůstatek na účtu činil − 29 999,88 Kč. 8. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že za období od 1. 9. 2021 do 9. 11. 2021 dosáhl nesplacený úrok částky 1 087,40 Kč. 9. Z výzvy k zaplacení dluhu včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že dopisem ze dne 26. 11. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 31 087,28 Kč ve lhůtě do 5. 12. 2021. 10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet a umožnila mu přečerpat peněžní prostředky na účtu do záporného zůstatku a žalovaný takto přečerpal peněžní prostředky do záporného zůstatku ve výši 29 999,88 Kč, přičemž se zavázal záporný zůstatek vyrovnat nejpozději do 1 roku od jeho vzniku a dále zaplatit žalobkyni sjednaný úrok. Žalovaný nevyrovnal záporný zůstatek na účtu do 1 roku od jeho vzniku a žalobkyně jej v souladu se smluvním ujednáním vyzvala k jeho okamžitému splacení do 5. 12. 2021. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ (s ) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 12. Podle § 2662 o. z.„ (s ) mlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.“ 13. Podle § 2665 o. z.,„ (u) jednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.“ 14. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu a smlouva o úvěru podle § 2395, 2662 a 2665 o. z., v níž se žalovaný zavázal peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní v jeho prospěch formou možnosti přečerpání účtu do záporného zůstatku vrátit do 1 roku od vzniku záporného zůstatku a zaplatit úrok. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by záporný zůstatek ve výši 29 999,88 Kč vyrovnal nebo že by od jeho vzniku dosud neuplynulo více než 1 rok. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž žalobkyni vedle částky 29 999,88 Kč přiznal rovněž příslušenství pohledávky, jež je tvořeno úrokem ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 1. 9. 2021 do 9. 12. 2021 a ve výši 8,5 % ročně od 10. 12. 2021 do zaplacení v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a dále úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť nesplacením peněžitého dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a tím mu vznikla povinnost platit vedle jistiny dluhu a smluvního úroku též úrok z prodlení, a to ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze 2 úkonů (výzva k plnění, žaloba) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 16. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.