9 C 11/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím internetového portálu původního věřitele [webová adresa], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované dne 24. 7. 2017 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen dne 24. 9. 2017. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná však poskytnutý úvěr ve lhůtě nevrátila, a ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 p.v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne 24. 7. 2017 poskytl původní věřitel žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 24. 9. 2017 ve dvou splátkách po 5 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu původního věřitele ze dne 24. 7. 2017). 6. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně přílohy - seznam pohledávek), kdy o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 2. 2. 2021, kterým byla současně upomenuta o úhradu dlužné částky (Výzva k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, podací lístek). 7. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 24. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2390 a násl. o.z., § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), kdy žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala uhradit do 24. 9. 2017. Žalovaná v řízení neprokázala, ba ani netvrdila, že by své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru splnila. 8. S ohledem na výše uvedené tak soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, jakožto dlužné jistiny vyplývající ze smlouvy (§ 2390 a násl. o.z., § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ust. § 1879 a ust. § 1880 zák. č. 89/2012 Sb. 9. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužné částky jistiny úroky z prodlení, a to ode dne 25. 9. 2017, tj. dne následujícího po dni splatnosti (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady peněžitého dluhu, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.