9 C 250/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 035 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení a to jako příspěvku nepojištěných a nákladů na vymáhání tohoto příspěvku na základě toho, že žalovaný byl vlastníkem specifikovaného vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“), přičemž toto vozidlo nebylo od 1. 10. 2019 do 27. 1. 2020 pojištěno v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., tedy pro pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Ačkoli byl žalovaný vyzván o zaplacení příspěvku, tento neuhradila a skutečnosti v tom smyslu, že není povinen jej hradit, neprokázal. Žalobkyně proto požaduje příspěvek nepojištěných ve výši 7 735 Kč a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je irácký státní příslušník, soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Soud v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve spojení s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dospěl k závěru, že je ve věci mezinárodně příslušným, když žalovaný měl ke dni zahájení řízení na území ČR obvyklý pobyt, neboť žalovaný měl pobytové oprávnění na území zdejšího státu platné do 3. 2. 2026. Rozhodné právo pak soud určil v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, jako právo české. Pro úplnost soud doplňuje, že mezi Irákem a Českou republikou není uzavřena dvoustranná smlouva, která by mezinárodní pravomoc a rozhodné právo řešila přednostně. 4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Listinnými důkazy předloženými žalobkyní, a to výzvou žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 adresovanou žalovanému má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván zákonný příspěvek nepojištěných uhradit do 30 dnů s tím, že pokud existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, nechť je obratem sdělí (výzva, výpis z registru silničních vozidel, informace o zásilce). Dopisem ze dne 13. 8. 2020 byl žalovaný upomenut o úhradu příspěvku nepojištěných včetně nákladů na jeho vymáhání (upomínka). O úhradu byl žalovaný dále upomenut dopisem ze dne 23. 9. 2020 (II. upomínka, informace o zásilce, doručenka) a ze dne 13. 12. 2021 (výzva k zaplacení dlužné částky). Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2022 (předžalobní upomínka, podací arch, sledování zásilek). 6. Následně se soud zabýval tím, zda žaloba je či není důvodná. Po provedeném dokazování soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaný nesporoval, že by byl vlastníkem specifikovaného motorového vozidla a rovněž tak nesporoval, že toto vozidlo v době od 1. 10. 2019 do 27. 1. 2020 nebylo pojištěno pro odpovědnost za škodu z provozu vozidla. Žalovaný byl vyzván a to opakovaně o zaplacení příspěvku nepojištěných. 7. Žalovaný byl vyzván a to opakovaně o zaplacení příspěvku nepojištěných, posléze pak i o náklady na jeho vymáhání. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný, byť jen z části na žalované částky něčeho zaplatil. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit jednak příspěvek nepojištěných ve výši 7 735 Kč (denní sazba 65 Kč x počet dní – 119) podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle ust. § 4 odst. 4 zákona. 8. Soud tak uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni uhradit, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, k návrhu se nevyjádřil a sám se tak zbavil možnosti vyvrátit tvrzení žalobkyně a prokázat, že řádně dostál svým závazkům. 9. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého plnění, soud zároveň rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni příslušenství, tj. úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta 600 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif: převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), náhradu hotových výdaj ů 300 Kč (3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% DPH ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.