9 C 295/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 9 414,45 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“), a žalovaná, uzavřely dne 4. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, který měl být splacen do 3. 9. 2020, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 915,45 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa]. Finanční prostředky byly žalované zaslány na její bankovní účet. Žalovaná však ničeho neuhradila, ani na základě zaslané předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 p.v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované týž den poskytnut úvěr 4 500 Kč, který se spolu s poplatkem 4 914,45 Kč zavázala splatit do 3. 9. 2020 (smlouva o úvěru č. [anonymizováno], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu právní předchůdkyně). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena právní předchůdkyní smlouvou ze dne 18. 3. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, včetně příloh), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 1. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022). Dopisem z téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky (výzva k úhradě ze dne 20. 1. 2022, podací lístek). 5. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 9 414,45 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z.s.ú.“), žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, který se zavázala do 3. 9. 2020 vrátit i s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 914,45 Kč (§ 2395 o.z.). Žalovaná však na úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní a sama se tak připravila o možnost vyvrátit tvrzení žalobkyně, že na svůj úvěr ničeho neplnila. 6. S ohledem na uvedené tak soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 414,45 Kč, z toho 4 500 Kč jako jistinu úvěru a 4 915,45 Kč jako poplatek úvěru (§ 2395 o.z.). Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. 7. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužné částky jistiny úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady peněžitého dluhu, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.