98 C 256/2021-81 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem doručeným (název soudu) domáhal proti žalovanému zrušení vyživovací povinnosti a v případě nálezu neoprávněného nabytí, tak žádá žalobce o vrácení neoprávněného nabytí prostředků, a to protože žalobce nemá o žalovanému žádné informace, v roce (rok) nabyl zletilosti, tak žalobce je toho názoru, že žalovaný by se měl živit sám. Na ústním jednání dne (datum) pak doplnil, že žalovaného viděl naposledy, když mu byly dva nebo tři roky, a k dotazu soudu, jak je mu tedy pak ale známo (jak plyne ze žaloby), že žalovaný není (jméno), ale (jméno), uvedl, že tato změna mu byla zaslána k zaměstnavateli ohledně placení alimentů. Nakonec shrnul, že jediný kontakt se žalovaným, který měl, byl bankovní účet, kam platil výživné, neví co děla žalovaný, nemohl se s ním nijak vídat, protože adresa byla pro něj úplně nedostupná. 2. Dne (datum) (název soudu) přenesl místní příslušnost na zdejší soud usnesením č.j. (číslo jednací), které nabylo právní moci dne (datum). Po té byla věc postoupena zdejšímu soudu k rozhodnutí o věci samé. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 4. K ústním jednáním, která byla v této věci nařízena, se žalovaný bez omluvy nedostavil, a to ačkoliv byl vždy řádně a včas předvolán. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Z rozsudku (název soudu) č.j. (spisová značka) – (anonymizováno) ze dne (datum) soud zjistil, že bylo zvýšeno výživné, zpětně od (datum) poskytované žalobcem žalovanému, a to ze (částka) na (částka) měsíčně k rukám matky, čímž byl změněný rozsudek o výživném z roku (rok) (název soudu), dne (datum) na ústním jednání před zdejším (v tu dobu již místně příslušným soudem) vzala matka žalovaného žalobu na zvýšení výživného zpět, takže řízení o zvýšení výživného bylo pravomocně, usnesením č.j. (číslo jednací), dne (datum rozhodnutí) zastaveno (tyto skutečnosti má soud za prokázané z opatrovnického spisu zdejšího soudu sp.zn. (spisová značka), č.l. 30 a obálka spisu). 7. Ze zprávy (stát. instituce) soud zjistil, že žalovaný nevlastní motorové vozidlo a totéž zjistil i ze zprávy (anonymizována dvě slova) (obec) (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti (anonymizováno) (obec) ze dne (datum), č.l. 54, ze součinnosti (anonymizováno) (obec) ze dne (datum), č.l.67). 8. Ze zprávy (anonymizováno) pro (anonymizováno) (obec) a ze zprávy (anonymizováno) pro (obec) soud zjistil, že žádný z účastníků nevlastní nemovitost (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinností (anonymizována tři slova) (obec) ze dne (datum) č.l.57 a ze součinnosti (anonymizováno) pro (obec) ze dne (datum) č.l.71). 9. Ze zprávy (anonymizována tři slova) soud zjistil, že ani jeden z účastníků není příjemcem dávek státní sociální pomoci, dále že žalovaný byl evidován na kontaktním pracovišti v (obec a číslo) jako uchazeč o zaměstnání, kdy evidence byla ukončena (datum) na jeho vlastní žádost a žalobce byl v databázi do (datum), kdy nastoupil v (obec) do zaměstnání, jako pomocný skladník (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti (anonymizována dvě slova), ze dne (datum), č.l.61). 10. Ze zprávy (anonymizováno) soud zjistil, že žalobce je zaměstnán u stejného zaměstnavatele od (datum) a u žalovaného soud zjistil, že zaměstnavatel není znám (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti (anonymizováno), ze dne (datum) č.l.75) 11. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). 12. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř., učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula ze spisu ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). 13. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá - v takovém případě by byla porušena ústavně zaručená zásada rovnosti stran (čl. 37 odst. 3 Listiny), která je jako jeden z aspektů součástí práva na soudní ochranu ve smyslu spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení s soud vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález), (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). 14. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou ( (anonymizována tři slova) (číslo)). 15. Podle § 911 OZ, platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 16. Podle § 20 odst. 4 z.č. 155/1995 Sb. platí, že za neopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté nejdéle do 26. roku věku jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 21 až § 23). 17. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 18. Předně soud uzavřel, že žalovaný je dítě žalobce, a proto první předpoklad existence vyživovací povinnosti vůči žalovanému splněna je. 19. Při hodnocení druhé podmínky vyživovací povinnosti žalobce soud hodnotil, zda je žalovaný schopen se sám živit nebo ne. Soud v této souvislosti vyšel z normativní situace, a to že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, než jsou děti schopné se sami živit, takže tato povinnost není omezená věkem nebo stupněm vzdělání, ale právě zákonem stanovenou situací – kdy je dítě schopno se samo živit, kterou musí soud vyložit jednotlivě, podle specifik každého konkrétního případu, jestliže je právo na vzdělání umožněno do 26ti let věku, pak tuto skutečnost je nutné vzít v úvahu při posouzení vyživovací povinnosti ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález), (ústavní nález)). Z logiky věci zřejmé, že odlišná je situace u nezletilého dítěte, které je převážně odkázáno na své rodiče a dítěte zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se samozřejmě nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání, věk dítěte je jedno z kritérií při rozhodování o existenci vyživovací povinnosti rodičů, které je tedy důležité ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález)). 20. Shora uvedené judikaturní závěry se promítly do souzené věci tak, že v řízení bylo hodnověrně prokázáno, že žalovanému bylo ke dni podání žaloby (anonymizováno) let a dále, že v roce (rok) byl vedený jako uchazeč o zaměstnání, kdy mu tedy bylo (anonymizováno) let. Tedy, žalovaný již překročil hranici (anonymizováno) let - kdy jej právní úprava vidí jako nezaopatřené dítě, dále v řízení nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by žalovaný nemohl být samostatným ekonomickým subjektem, pro úraz nebo nemoc, naopak bylo prokázáno, že již v roce (rok) projevil snahu o celodenní práci, a s ohledem na fakt, že žalovaný prokazatelně není pasivním příjemcem sociálního dobrodiní, tak se soud utvrdil v tom, že žalovaný je schopen v životě prosperovat bez příspěvku jiných osob (otce či státu), ale je schopen si zajistit prostředky pro svou existenci sám. Soud proto uzavřel, že u žalovaného netrvá vyživovací povinnost žalobce, a proto vyhověl návrhu žalobce, že se již nebude podílet na úhradě životních nákladů žalovaného. 21. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení výživného, přichází do úvahy až po právní moci rozsudku, kterým byla vyživovací povinnost zrušena ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (anonymizováno) v (obec) (spisová značka)). Vzhledem k tomu, že soud posuzoval a rozhodl teprve tímto rozsudkem o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému a tedy až do jeho právní moci je žalobce povinen platit výživné žalovanému, jak mu bylo uloženo (název soudu) (viz shora), tak žalobní nárok na vydání bezdůvodného obohacení je předčasný, a proto soud této části žalobě nevyhověl. 22. Z tohoto důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 23. O nákladech řízení rozhodl sice soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce, který byl úspěšný, když žalobě bylo vyhověno o zrušení vyživovací povinnosti bylo vyhověno, však nebyl právně zastoupen, jiné náklady netvrdil, takže proto má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši zákonem garantovaných paušálních hotových výdajů (částka) (§ 1 odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s.ř. za úkony: sepis žaloby a účast na dvou ústních jednání před zdejším soudem, příprava na každé ústní jednání) a soud je uložil zaplatit žalovaným přímo žalobci. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 24. Řízení bylo osvobozeno od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 1, písm.c) z.č. 549/1991 Sb.), proto jej soud nevyměřil a s ohledem na výsledek řízení poplatkovou povinnost nepřenesl (§ 2 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb